Velká Válka Velmocí...

Reporty z multiplayer her hráčů po Hamachi pro Hearts of Iron.

Moderátoři: Vals, Phoenix, Royal

Kdo si myslíte že vyhraje???

Francie-Lulina
0
Žádná hlasování
SSSR-Krispos
3
12%
Japonsko-Patton
4
16%
Itálie-Fin
2
8%
Říše-Royal
16
64%
 
Celkem hlasů: 25

Uživatelský avatar
Fin
Desátník
Desátník
Příspěvky: 44
Registrován: 22 srp 2009, 16:44
Bydliště: Příbor
Kontaktovat uživatele:

Velká Válka Velmocí...

Příspěvek od Fin » 01 říj 2009, 21:38

Obrázek

Obrázek


Scénář: 1939

Obrázek
Naposledy upravil(a) Fin dne 02 říj 2009, 05:57, celkem upraveno 2 x.
Anna oikeuden edelle, vaikka maailma pilaantumisalttiudesta!/Ať zvítězí spravedlnost, i kdyby měl zahynout svět!
_______________________________________________________Maršál Finska, generál Carl Gustaf Emil, svobodný pán z Mannerheimu

Uživatelský avatar
Royal
Plukovník
Plukovník
Příspěvky: 7148
Registrován: 10 říj 2007, 18:31
Bydliště: Jičín

Re: Velká Válka Velmocí...

Příspěvek od Royal » 01 říj 2009, 23:22

Auf nach dem Osten !

Generála probudilo vzdálené hřmění. Zpočátku se domníval, že ještě sní. Rachocení se však opakovalo a tentokrát znělo blíž. Generál se postavil se k oknu, a v tu chvíli věděl, že je to nálet. Nerozsvítil, rychle se oblékl, otevřel skleněné dveře a vyšel na balkón. Na tmavé obloze spatřil křižující se bílé kužely světlometů a světelné dráhy střel z protiletadlových děl. Země těžce duněla pod výbuchy bomb jako pod údery obrovského kladiva. Odněkud z veliké výšky znělo čím dál tím hrozivěji burácení motorů těžkých bombardérů. Palebná clona dělostřelectva mezitím zesílila. Těžké britské bombardovací letony směřovaly dál na východ- na Berlín. Nálet Essen trval několk hodin. Občas rozjasnil černou tmu mohutný záblesk, když se v kouři a ohni řítil dolů sestřelený letoun. Teprve nad ránem hlas sirény ohlásil konec leteckého poplachu. Začala válka.

Obrázek

Kdo byl vlastně generál von Royal ? Byl to starý sekáč, který se činně účastnil poslední velké války a který už několik let žil mimo službu téměř v zapomenutí. Jako každý zkušený voják však měl i von Royal svého koníčka. Řešil teoreticky znovu a znovu možnosti a způsoby války Německa současně na dvou frontách. Tedy válku s Francií na Západě a se Sovětským svazem na Východě. Porýní, Belgie a severní Francie na straně jedné a Východní Prusko a Velkopolsko byly jeho zamilovanými bojišti. Znal tam každé místo, věděl přesně o všech řekách, lesích a ostatních přírodních překážkách a svedl na těchto místech mnoho bitev ve své fantasii a na svém pracovním stole, pokrytém spoustou map z různých koutů země při německo-belgicko-francouzských hranicích a německo-polských hranicích.
Wilhelm von Royal, generálporučík a velitel XXXXII. sboru, (Krym 1942)
Michal Jan Lev z Rožmitálu, pán z Rožmitálu, (Čechy 1526-1527)
Enrico de Candia Pescatore, hrabě z Malty, admirál a direktor Republiky Janov (Byzanc 1214-1217)
Čeněk z Vartemberka, pán z Veselí a Vartemberka, rytíř Dračího řádu, nejvyšší purkrabí a královský maršálek, (Husitské války 1424-1426)
William Royal, admirál britského Královského námořnictva (Trafalgar 1805)
Louis Alexander Berthier, divizní generál a náčelník štábu Armée d´Italie, (Itálie 1796)

krispos
Rotný
Rotný
Příspěvky: 100
Registrován: 21 zář 2009, 08:19

Re: Velká Válka Velmocí...

Příspěvek od krispos » 02 říj 2009, 05:29

Mno ja hraju za SSSR ale to jen tak na okraj :)
Ukrajinsky lidovy hrdina :)

Uživatelský avatar
Royal
Plukovník
Plukovník
Příspěvky: 7148
Registrován: 10 říj 2007, 18:31
Bydliště: Jičín

Re: Velká Válka Velmocí...

Příspěvek od Royal » 02 říj 2009, 06:51

Znovu do války

Desáté září připomínalo v jinak poklidné domácnosti penzionovaného generála von Royal den posledního soudu. Dopoledne ještě nic nanesvědčovalo, že se budou dít veliké, nedozírné události. Po snídani se generál jako obvykle pohroužil do četby novin a na velké mapě posunoval různobarevné praporky. Na východní polské frontě se spokojeným úsměvem, na západní francouzské se svraštělým čelem. Bylo to každodenní jeho jediné zaměstnání, kterého nicméně naplňovalo tichou hořkostí. On, bývalý generál a hrdina poslední Velké války, byl o událostech na frontě ionfromován jako nějaký obyčejný civilista.

Pochopitelně hned po začátku války s Francií, Velkou Británií a Polskem nabídl von Royal armádě znovu své služby, ale byla to spíše platonická nabídka. Royal chápal, že válka skončí ještě v roce 1939 a že si wehrmacht si nepřítelem poradí i bej jeho přispění. Přece to prohlásil Adolf Hitler a pochybovat o jeho slovech zavánělo v tehdejším Německu přinejmenším velezradou. Zaběhaný pořádek byl však důkladně porušen. Odpoledne byl von Royalovi doručen spěšný telegram z generálního štábu v Berlíně. Obsahoval jedinou prostou otázku, zda je připraven okamžitě nastoupit do služby. Odpověď byla strohá : Jsem připraven. O několik dalších hodin se už celé Německo dozvědělo, že : Nejvyšším rozkazem Vůdce Velkoněmecké říše a národa německého, Adolfa Hitlera, byl generálplukovník Wilhelm von Royal povolán znovu do činné služby.

Mezitím události na frontě nabývaly dramatického spádu. 3. září se Německo ocitlo ve válce s Polskem a jeho spojenci Velkou Británií, Francií a Belgií. Na Západě německé velení prosadilo plán, ve kterém se měly německé armády probít přes Ardeny a úderem na jih udeřit do týlu francouzských armád soustředěných na Maginotově linii. Na východě se pokládalo za jisté, že po pádu Varšavy se odpor polských vojsk zhroutí a wehrmacht pohodlně obsadí celou zemi až po východní hranice se Sovětským svazem.

Royal hned po svém nástupu do generálního štábu na tyto plány kriticky rëagoval. Namítal, že plán je příliš průhledný a nedává Německu naděje na rychle ukončení války na východní frontě. I kdyby se podařilo polskou armádu rychle porazit, válka na východě by pokračovala dál. Podle ověřených zpráv rozvědky Sovětský svaz přisunoval z vnitrozemí stále nové a nové divize a na střetnutí s německou armádou byl dobře připraven.

Naštěstí od poloviny září 1939 začala polská armáda podle předpokladů vykazovat známky rozkladu. V tu chvíli vstoupil generál Royal i na pole diplomacie. Po několikahodinové nervy drásající diskusi se mu podařilo přesvědčit Hitlera, aby z dnešního nepřítele udělal zítřejšího spojence. Němečtí velitelé na východní frontě dostali rozkazy ustupující polskou armádu před sebou pouze tlačit na východ a v bojích s ní se pokud možno vyvarovat zničujících obkličujících mobilních manévrů. Hitler i von Royal uvažovali takl, že brzy budou polské vojáky potřebovat. 4. září 1939 tak byla ve Waršavě podepsána spojenecká dohoda mezi Německem a Polskem, ve které Polsko uznalo vedoucí úlohu Německa, odevzdalo Říši některá sporná území a zavázalo se ve válce pokračovat, tentokrát po boku Německa. První kolo vojensko-diplomatického vystoupení tedy dopadlo pro generála von Royal úspěšně. Německá armáda si uvonila ruce na východě. Tam nyní střežila východní hranice říše relativně početná polská armáda. Všechny německé pancéřové, motorizované a pěší divize byly nyní spěšně nakládány na vlaky a odesílány nejkratší cestou na Západ k definitivnímu vyřízení nejsilnějšího soupeře - Francie.

Obrázek
Vojensko-strategická situace na východní frontě po sjednání německo-polské dohody 4. října 1939
Naposledy upravil(a) Royal dne 02 říj 2009, 07:43, celkem upraveno 1 x.
Wilhelm von Royal, generálporučík a velitel XXXXII. sboru, (Krym 1942)
Michal Jan Lev z Rožmitálu, pán z Rožmitálu, (Čechy 1526-1527)
Enrico de Candia Pescatore, hrabě z Malty, admirál a direktor Republiky Janov (Byzanc 1214-1217)
Čeněk z Vartemberka, pán z Veselí a Vartemberka, rytíř Dračího řádu, nejvyšší purkrabí a královský maršálek, (Husitské války 1424-1426)
William Royal, admirál britského Královského námořnictva (Trafalgar 1805)
Louis Alexander Berthier, divizní generál a náčelník štábu Armée d´Italie, (Itálie 1796)

Uživatelský avatar
Royal
Plukovník
Plukovník
Příspěvky: 7148
Registrován: 10 říj 2007, 18:31
Bydliště: Jičín

Re: Velká Válka Velmocí...

Příspěvek od Royal » 02 říj 2009, 07:07

Pád Francie

Německá vojska zahájila svůj útok na Západě vpádem do Arden. O další týden později padl Brusel a Němci začínali pronikat až k pobřeží La Manche. Hned v prvních týdnech bojů německé velení pochopilo, že francouzský hlavní stan se chová chytře. Francouzi ustupovali na celé frontě, ale s jediným cílem - zachránit co nejvíce divizí pro další vedení války. Byla jen otázka času, kdy podle tajné sovětsko-francouzské dohody z východu dorazí na německé hranice početná Rudá armáda a zcela zvrátí vývoj války ve prospěch protiněmecké koalice.

Obrázek
Hladký postup Němců na Paříž vyvolával v německém štábu otázku : Kde se skrývá francouzská armáda ?

Situace se vyhrotila 5. listopadu 1939, kdy nejprve Itálie vyhlásila válku Jugoslávii a ze dne na den se světový konflikt rozšířil i na celou oblast Jadranu a Středomoří. O den později, 6. listopadu 1939 vyhlásil Sovětský svaz válku Německu, Polsku a Slovensku. Konečně 8. listopadu ustoupilo Lucembursko nátlaku Německa a dobrovolně se připojilo do Říše. Kostky byly vrženy. Německá armáda horečně postupovala v širokých proudech do středu a na jih Francie, ale s vyjímkou 17 zničených divizí v okolí Dijonu se francouzské armádě dařilo Němcům unikat, pravděpodobně na základny v severní Africe. Francouzská armáda dokonce rezignovala na obranu středomořských přístavů Toulon a Marseille, kde se vylodilo 13 britských divizí. Britské divize byly zničeny až v prosinci 1939 po soustředěné německé ofenzívě.
Wilhelm von Royal, generálporučík a velitel XXXXII. sboru, (Krym 1942)
Michal Jan Lev z Rožmitálu, pán z Rožmitálu, (Čechy 1526-1527)
Enrico de Candia Pescatore, hrabě z Malty, admirál a direktor Republiky Janov (Byzanc 1214-1217)
Čeněk z Vartemberka, pán z Veselí a Vartemberka, rytíř Dračího řádu, nejvyšší purkrabí a královský maršálek, (Husitské války 1424-1426)
William Royal, admirál britského Královského námořnictva (Trafalgar 1805)
Louis Alexander Berthier, divizní generál a náčelník štábu Armée d´Italie, (Itálie 1796)

Uživatelský avatar
Royal
Plukovník
Plukovník
Příspěvky: 7148
Registrován: 10 říj 2007, 18:31
Bydliště: Jičín

Re: Velká Válka Velmocí...

Příspěvek od Royal » 02 říj 2009, 08:18

Sovětský parní válec

Prvními sovětskými výstřely na východní frontě byli v Berlíně překvapenim, stejně jako s rychlým nástupem Rudé armády. Do té doby se považovalo za nemožné, že by se v SSSR připravovali na válku s Německem. Podle původních odhadů německého hlavního stanu neměla být Rudá armáda technicky ani velitelsky na válku v roce 1939 ještě připravena. Rudá armáda navíc trpěla odstředivými tendencemi národnostního charakteru. Drsnými metodami se sovětští velitelé snažili z Rusů, Ukrajinců, Bělorusů, kavkazských a středoasijských národů vychovat Sověty. Za těchto okolností se zdálo vyvolání zničujícího střetnutí se silnou německou wehrmacht nepravděpodobné, nebo dokonce přímo nemožné. Kromě špatných komunikací trpěla Rudá armáda nedostatkem potřebného vybavení, moderních zbraní a především zásob a střeliva. Také oragnizace armády a výzvědné služby uvnitře obrovské sovětské říše byla značně vadná. Na to vše spoléhalo Německo, neboť bylo o poměrech v Sovětském svazu dokonale informováno rozsáhlou sítí svých agentů a vyzvědačů.

Nejméně v jedné věci byl Berlín ovšem zklamán. Očekávalo se, že Rudá armáda nastoupí do útoku nejdříve za 3-4 měsíce po zahájení války v Evropě. Sovětská mobilzace potřebovala více času než v jiných armádách Evropy a rozlehlost SSSR a vzdálenosti mezi mobilizačními centry byly nesmírné. Ale už v polovině října 1939 byly na západních hranicích SSSR zformovány nejméně čtyři mohutné armády v prostoru od Minska po Žitomir. Navíc Německu padla naděje na rozpoutání nové revoluce, protože tato válka byla v Sovětském svazu velmi populární a byla s jásotem přijata všemi vrstvami sovětské společnosti.

Sovětské velení se rozhodlo zaútočit po celé délce hranic a nezadržitelně postupovalo na Waršavu. Pro Berlín bylo velkým štěstím, že díky nepříznivému počasí a nečekaně silném odporu polské armády probíhal postup Rusů poměrně pomalu. Na Západě bylo v podstatě dobojováno a OKW začalo postupně odesílat svoje divize na východ proti nastupující přesile Rudé armády. Od počátku roku 1940 se sovětské útoky rozšířily i na severní část Polska a Rudá armáda už ohrožovala přímo německé území Východního Pruska. Německé velitelství Ost muselo oblast bez boje vyklidit, protože v jedné chvíli stál proti 35 sovětským divizím pouhý jeden německý armádní sbor o síle 3 divizí a hrstka zdecimovaných polských divizí.


Válka se zdramatizovala také ve Středomoří a Dalekém Východě. 1. ledna 1940 vystoupila na obranu napadené Jugoslávie britská vláda a také Řím se ocitl ve válce proti Spojencům a tudíž na prahu katastrofy. Na jiných frontách byla situace Osy stejně dramatická. Jako hlas sýčka přivolávajícího neštěstí zazněl na Dalekém východě nářek japonského maršála Pattona i dalších japonských generálů nad neuspokojivým průběhem války v Číně a chronickým nedostatkem surovin. A konečně 20. února 1940 dobyla Rudá armáda celé Polska a připojila zemi do svého svazu. Sovětsko-německá fronta připomínala na konci února 1940 obrovský luk, který se táhl od západní poloviny východního Pruska podél bývalých starých německo-polských hranic až po Slovensko. Slovenská armáda se stáhla z Bratislavy do Košic a trpně očekávala příchod prvních sovětských jízdních hlídek. Postoje ostatních států stojících dosud mimo válečný konflikt zůstávaly nejasné. Za takovéto vojensko-strategické situace se mílovými kroky přiblížil začátek jara roku 1940 ...
Wilhelm von Royal, generálporučík a velitel XXXXII. sboru, (Krym 1942)
Michal Jan Lev z Rožmitálu, pán z Rožmitálu, (Čechy 1526-1527)
Enrico de Candia Pescatore, hrabě z Malty, admirál a direktor Republiky Janov (Byzanc 1214-1217)
Čeněk z Vartemberka, pán z Veselí a Vartemberka, rytíř Dračího řádu, nejvyšší purkrabí a královský maršálek, (Husitské války 1424-1426)
William Royal, admirál britského Královského námořnictva (Trafalgar 1805)
Louis Alexander Berthier, divizní generál a náčelník štábu Armée d´Italie, (Itálie 1796)

Uživatelský avatar
Lulina
Rotný
Rotný
Příspěvky: 118
Registrován: 08 zář 2009, 07:09
Bydliště: Moskevské předměstí K.Vary

Re: Velká Válka Velmocí...

Příspěvek od Lulina » 02 říj 2009, 12:54

Školní rok 1939 nezačal pro Francii nijak oslnivě. Zatímco se prvňáčci, mávajíce vlaječkami s trikolórou, ubírali vesele do školních škamen, v elysejském paláci panovala nervózní atmosféra. Vývoj mezinárodní situace nebyl nijak optimistický a na obzoru se začínala kupit temná mračna. Bylo jasné, že po diplomatických šarádách Německa z konce 30.let, se nyní Hitler rozhodl, že konečně vyzkouší sílu nové Wehrmacht.
A Francie, kde ještě mocně vládl duch první Velké války, konečně začínala chápat, jak moc není připravena na tu další.
Hranice s říší sice střežila od roku 1934 masa betonu a oceli, tento pohrobek Verdunu, jenž spolkl miliardy franků, ovšem tradiční cesta do Francie vede jinudy a s její obrannou to už tak slavné nebylo.
Přestože od roku 1936,kdy byl zahájen čtyřletý plán na přezbrojení směřovali do této oblasti miliardy franků a armáda dostávala o kolik se řekla a většinou ještě více, téměř nijak se to neprojevilo v připravenosti armády na moderní válku, jak po stránce technické tak především teoretické.
Ministerstvo války je semeništěm korupce a naprostého diletantismu a je řízeno v duchu hesla, že armáda se vždy připravuje na minulou válku. Důsledkem toho má Francie v okamžiku ,kdy německé tanky a střemhlavé bombardéry klepou na dveře, zoufalý nedostatek protitankových min, protitankových i protiletadlových děl. Obrněné jednotky jsou tvořeny pestrou směsicí mnoha typů vozidel od maličkých Renaultů FT17, pamětníků první války až po gigantickou pevnost na pásech Char B1 bis. V této záplavě se poněkud ztrácí konstrukčně vynikající stroje Somua S35, či Hotchkiss H39, které po technické stránce převyšují tanky německé. Stejná situace je i v slavné Amée del' Air, spící na vavřínech, takto směska desítek zastaralých typů, v jejichž záplavě se ztrácí vynikající stíhačka Dewoitine D520,či bombardér LeO 45. Ještě tristnější situace je v oblasti radiokomunikace, jen málokterý tank nabo letadlo je vybaveno vysílačkou a tento ďáblův strojek se nenachází ani na velitelství generála Gamelina.
Ještě horší situace je v oblasti vojenské teorie. Dokrína statické obrany, podpořené dělostřelectvem a pěší pluky postupující ve vlnách spolu s tanky rychlostí 4km/h, podle přesně stanoveného plánu a letadla bojující zase jen proti letadlům- to je desatero, které se přednáší na vojenských akademiích. A když už jsou v předvečer války vytvořeny první skutečné tankové divize DLM, je jejich role degradována slavnou britsko-francouzskou teorií o tancích "pěchotních" a "jezdeckých" na pouhý průzkum a předsunuté zajištění.
Hlasy francouzských teoretiků tankové války de Gaulla a de Luliny jsou voláním v poušti a jejich "buřičské" teorie o operacích tankových svazků jsou výsměšně umlčovány dotazy, zda hodlají své obrněné jednotky "rozvinovat před Maginotovou linií a nebo za ní...".
V této tristní situaci vyhlašuje Německo válku Polsku a bleskovým úderem si ho podmaňuje a uvolní síly pro západní ofenzivu. Než se ometálovaní a oknírovaní dinosauři z francouzského generálního štábu vzpamatují, dopadá vzápětí obrněná pěst také na Belgii a Mansteinovy tanky získávají pro říši strategický zdroj krajek a výchozí pozici pro útok na sladkou Francii.
V Paříži vypuká panika, mýtus o bitevním poli připraveném v míru padl a vrchní velení francouzské armády se zmítá v chaosu a chrlí matené rozkazy na všechny strany. 1.10 padne témeř bez boje Lille a cesta do nitra Francie je otevřena. Vláda se pokouší o nemožné, je odvolán vrchní velitel Gamelin a jeho místo zaujímá enfant terrible francouzské armády generál de Lulina, aby se pokusil o zázrak. Tento osobní Guderianův přítel však dobře ví, že je rozhodnuto a jediné o co se může pokusit,,je zachránit co nejvíce divizí v bojeschopném stavu a ustoupit do jižní části země a stáhnout se do Alžíru a Tuniska. Jelikož tušil jakým způsobem povede německá armáda své operace snažil se na tuto eventualitu co nejlépe připravit. Za tímto účelem okamžitě stáhl z linií na Sommě a Seině několik pěších sborů a odeslal je k zajištění ústupových cest k jihu a zároveň odeslal na pochod k Marseille všechny nyní přebytečné jednotky z Alsaska-Lotrinska.
Hodlal za pomoci mobilní obrany několika divizí DLM a jízdy udržet frontu, dokud se pomalé pěší divize bezpečně nestáhnou do předem připravených pozic na jihu.

Obrázek

Z několika možností si generál von Royal nakonec vybral osvědčenou ofenzívu přes Remeš směrem na Paříž, která padla v polovině října, zatímco fronta na Sommě severozápadně od Paříže se stále držela,jelikož ovšem hrozilo obklíčení tamních jednotek, byl jim vydán rozkaz ke stažení a zkrácení fronty. Úsek jihovýchodně od metropole byl střežen motorizovanými sbory generálů de Gaulla a Leclerca. V oblasti Marseille zatím pokračovalo naloďování pěších divizí k přepravě do Alžíru. Zároveň probíhala také operace Provisions za účelem přesunu strategických surovin.
Při této operaci bohužel došlo k neuvěřitelnému přehmatu, kdy byly omylem předčasně zlikvidovány zásobovací sklady,takže jednotky kryjící ústup začali trpět nedostatkem pohonných hmot a munice. Jen slabou útěchou bylo generálu de Lulina, že důstojník zodpovídající za tento neuvěřitelný šlendrián byl okamžitě postaven před polní soud, škoda už se nedala napravit.
Obrázek

Na konci listopadu bylo zkrácení fronty a stahování přebytečných pěších jednotek, letectva a námořnictva do Alžíru téměř
ukončeno a generál de Lulina se právě chystal vydat rozkazy k ústupu motorizovaných jednotek z linie Vichy-Rodez, když na jeho velitelství dorazily zprávy o těžkých bojích v oblasti Clermont-Ferand a Vichy. Zatímco tankové a motorizované divize generála Leclerca v oblasti Vichy statečně odolávaly tlaku von Mansteinova sboru, fronta v Clermont-Ferandu se zhroutila a německému velení se naskytla možnost obklíčení Leclercova sboru, kterou si samozřejmě nenechal ujít. Ztráta těchto cenných divizí, které bojovali do posledního náboje, tak byla jedinným kazem operace Alžír.
Bitva o Francii byla ukončena, ale generál de Lulina okamžitě po příjezdu do Alžíru vystoupil v rozhlase a prohlásil, že Francie prohrála bitvu, nikoliv však válku a že bude pokračovat v odporu dokud bude jedinný francouzský voják dýchat. Velkou vzpruhou mu byla také skutečnost, že dávný přítel lidu Francie generalissimus Stalin odeslal do Alžíru materiální a technickou pomoc spolu s diplomatickou delegací a zároveň vyhlásil válku říši. Grandiózní operace severní skupiny sovětských armád v Polsku, pod velením generále Krispose Německo evidentně zaskočili a Francie tak mohla nabrat dech.
Obrázek

Okamžitě po příjezdu do afriky se generál de Lulina začal zaobírat svým příštím tažením, jehož cíl nebylo těžké uhodnout.
Jeho hlavním stanem je budova městské správy, stojící ve stínu cypřišů na svahu, odkud je nádherný výhled na Alger la blanche a středozemní moře. Na stole v pracovně je rozložena sada map italské Lybie a generál je pečlivě studuje a dělá si poznámky. Záhy je hotov a pověřuje náčelníka svého štábu rozpracováním obecných směrnic v operační plány a vydává první rozkazy na africké půdě. Velením skupiny armád Lybie je pověřen generál Weygand a jednotky se na konci ledna 1940 dávají na pochod směr Tripolis. Nepřítele se podařilo překvapit a italské jednotky po krátkém odporu ustupují podél pobřeží na východ směrem na Syrtu. V Kyrenaice zatím britské jednotky nezaháleli a po ofenzivě generála O'Connora tam nezbyl jedinný ital, nepočítám-li několik demoralizovaných divizí obklíčených v Tobruku. Vrchní velitel britských sil na středním východě generál Wavell vyčlenil ze Západních pouštních sil generála O'Connora jednu obrněnou brigádu a vyslal ji na západ k Al-Aghejle zablokovat ustupujícím italům cestu. Italské jednotky byly obklíčeny a z italské moci v Lybii tak zbyl pouhý stín a hromada obřích mramorových obelisků v tripolském přístavu, které měli být vztyčovány na místech vítězných bitev svedených italskou armádou.
Obrázek
"Běda vojevůdci, který přichází na bojiště s nějakým systémem".
Napoleon Bonaparte

krispos
Rotný
Rotný
Příspěvky: 100
Registrován: 21 zář 2009, 08:19

Re: Velká Válka Velmocí...

Příspěvek od krispos » 02 říj 2009, 14:30

Josef Visarionovic Krispos zuril.... ani pata poprava politicky nespolehliveho vezne tohoto dne mu nedokazala zlepsit naladu. A pritom se vse vyvijelo tak slibne. Dohoda o neutoceni s Japonskem, vyjednavani s Tureckem o umozneni pruchodu sovetskych jednotek, popravy odbojnych dustohniku, neanektovani Polska Nemeckem..... az do onoho osudneho okamziku, kdy prisla zprava o necekane uspesnem vpadu Nemcu do Francie. Generalisimus se zavrel v pokoji a mesic se vztekal. Mit po ruce toho francouzskeho protekcniho generala de Lulina, tak...... Pak si uvedomil svou chybu a zuril jeste vic. Nicmene i pres nabrane zpozdeni, nedostacujici stavy a zastaralou techniku se Ruda armada dala na pochod smerem na zapad. Prvni setkani s obavanou polskou jizdou dopadlo nad ocekavani dobre - sovetske okovane boty (a nekolik okovanych nakladaku) se pomalu, ale jiste, valily vpred. Polsko bylo pripojeno k Sovetskemu svazu a Rude divize stoji na nemecko-slovenskych hranicich...
Ukrajinsky lidovy hrdina :)

Uživatelský avatar
Royal
Plukovník
Plukovník
Příspěvky: 7148
Registrován: 10 říj 2007, 18:31
Bydliště: Jičín

Re: Velká Válka Velmocí...

Příspěvek od Royal » 02 říj 2009, 18:48

Volba cíle

Začátkem ledna roku 1940, kdy Wehrmacht již dokončil rozhodující fázi západního tažení, začala před německými stratégy vyvstávat otázka, jak vyřadit z války Velkou Británii a Sovětský svaz, případně oba státy současně. Bleskové vítězství Třetí říše v Polsku a rychlá porážka Belgie a Francie odstranily nebezpečí války na dvou frontách. Avšak euforie vydržela jen několik dnů. Nečekaný a ohromující nástup Rudé armády proti Polsku vytvořil v Evropě i ve světě zcela novou situaci. Smlouvy SSSR o spolupráci s Francií a Velkou Británií, o neútočení s Japonskem a o volném průchodu Rudé armády Tureckem, přinutily Německo uvažovat o Sovětském svazu jako faktoru, který nejvíce narušuje jeho strategické plány. A tento stav, kdy po anexi Polska vyrostlo sovětské nebezpečí pro Říši do obludných rozměrů, nemohl přirozeně zůstat bez vlivu na změnu německých strategických plánů.

28. února 1940 se v Berchtesgadenu sešli u Hitlera nejvyšší funkcionáři a velitelé Wehrmachtu. Výsledkem porady byla Hitlerova směrnice, která stanovovala další cíle pro vedení války proti Sovětskému svazu, Velké Británii a Francii. Podle ní mělo Německo přejít nejpozději v létě roku 1940 v dosud defenzívně vedené válce proti SSSR do útoku. Německá armáda měla být postupně rozmístěna také ve Itálii, Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku a v Pobaltí. Současně měly být některé státy jihovýchodní a severovýchodní Evropy získány diplomatickou cestou k závazku vojenské účasti na straně Německa. Sovětská vojska útočící v Polsku a na Slovensku měla být sevřena ze dvou stran, obklíčena a rozdrcena. Teprve potom měli přijít na řadu Britové a Francouzi.
Wilhelm von Royal, generálporučík a velitel XXXXII. sboru, (Krym 1942)
Michal Jan Lev z Rožmitálu, pán z Rožmitálu, (Čechy 1526-1527)
Enrico de Candia Pescatore, hrabě z Malty, admirál a direktor Republiky Janov (Byzanc 1214-1217)
Čeněk z Vartemberka, pán z Veselí a Vartemberka, rytíř Dračího řádu, nejvyšší purkrabí a královský maršálek, (Husitské války 1424-1426)
William Royal, admirál britského Královského námořnictva (Trafalgar 1805)
Louis Alexander Berthier, divizní generál a náčelník štábu Armée d´Italie, (Itálie 1796)

Uživatelský avatar
Royal
Plukovník
Plukovník
Příspěvky: 7148
Registrován: 10 říj 2007, 18:31
Bydliště: Jičín

Re: Velká Válka Velmocí...

Příspěvek od Royal » 02 říj 2009, 21:40

Lulina píše:...Velkou vzpruhou mu byla také skutečnost, že dávný přítel lidu Francie generalissimus Stalin odeslal do Alžíru materiální a technickou pomoc spolu s diplomatickou delegací a zároveň vyhlásil válku říši..
To byla drzá, ničím nevyprovokovaná agrese. Za to nám draze zaplatíte. Budete ještě litovat, že jste napadli Německo.
Wilhelm von Royal, generálporučík a velitel XXXXII. sboru, (Krym 1942)
Michal Jan Lev z Rožmitálu, pán z Rožmitálu, (Čechy 1526-1527)
Enrico de Candia Pescatore, hrabě z Malty, admirál a direktor Republiky Janov (Byzanc 1214-1217)
Čeněk z Vartemberka, pán z Veselí a Vartemberka, rytíř Dračího řádu, nejvyšší purkrabí a královský maršálek, (Husitské války 1424-1426)
William Royal, admirál britského Královského námořnictva (Trafalgar 1805)
Louis Alexander Berthier, divizní generál a náčelník štábu Armée d´Italie, (Itálie 1796)

Uživatelský avatar
Royal
Plukovník
Plukovník
Příspěvky: 7148
Registrován: 10 říj 2007, 18:31
Bydliště: Jičín

Re: Velká Válka Velmocí...

Příspěvek od Royal » 02 říj 2009, 22:56

Po šesti měsících války se potvrzoval předpoklad, že rozhodující střetnutí se odehraje mezi Německem a Sovětským svazem. Armády těchto států měly největší počet divizí a postavily do pole také největší počet vojáků. Státům Osy tak zbývá rok, nanejvýš dva, strhnout převahu na svou stranu dřív, než do války vstoupí armáda USA.

Obrázek
Wilhelm von Royal, generálporučík a velitel XXXXII. sboru, (Krym 1942)
Michal Jan Lev z Rožmitálu, pán z Rožmitálu, (Čechy 1526-1527)
Enrico de Candia Pescatore, hrabě z Malty, admirál a direktor Republiky Janov (Byzanc 1214-1217)
Čeněk z Vartemberka, pán z Veselí a Vartemberka, rytíř Dračího řádu, nejvyšší purkrabí a královský maršálek, (Husitské války 1424-1426)
William Royal, admirál britského Královského námořnictva (Trafalgar 1805)
Louis Alexander Berthier, divizní generál a náčelník štábu Armée d´Italie, (Itálie 1796)

krispos
Rotný
Rotný
Příspěvky: 100
Registrován: 21 zář 2009, 08:19

Re: Velká Válka Velmocí...

Příspěvek od krispos » 03 říj 2009, 07:56

Skoda ze jsem zapsal s tim vlitnutim do Polska, kdyby frantici vydrzeli o mesic dele azstavil bych se v Berline :)
Ukrajinsky lidovy hrdina :)

Uživatelský avatar
Royal
Plukovník
Plukovník
Příspěvky: 7148
Registrován: 10 říj 2007, 18:31
Bydliště: Jičín

Re: Velká Válka Velmocí...

Příspěvek od Royal » 03 říj 2009, 07:59

Kdyby Francouzi vydrželi o měsíc déle, neměli by dnes už žádnou armádu. V Polsku nezaspala Rudá armáda příliš... Byl to německého diktátora velice promyšlený tah. Německo bojovalo s Polskem tak, aby mu nepošramotilo příliš mnoho divizí, které pak posloužily pro společnou věc při obraně Evropy proti vpádu euroasijských hord.
Wilhelm von Royal, generálporučík a velitel XXXXII. sboru, (Krym 1942)
Michal Jan Lev z Rožmitálu, pán z Rožmitálu, (Čechy 1526-1527)
Enrico de Candia Pescatore, hrabě z Malty, admirál a direktor Republiky Janov (Byzanc 1214-1217)
Čeněk z Vartemberka, pán z Veselí a Vartemberka, rytíř Dračího řádu, nejvyšší purkrabí a královský maršálek, (Husitské války 1424-1426)
William Royal, admirál britského Královského námořnictva (Trafalgar 1805)
Louis Alexander Berthier, divizní generál a náčelník štábu Armée d´Italie, (Itálie 1796)

Uživatelský avatar
Fin
Desátník
Desátník
Příspěvky: 44
Registrován: 22 srp 2009, 16:44
Bydliště: Příbor
Kontaktovat uživatele:

Re: Velká Válka Velmocí...

Příspěvek od Fin » 03 říj 2009, 19:22

Předvolební období- jaro 1939
Když byly vyhlášeny další volby a přihlásil se do nich jako kandidát Benito Mussolini, každý si myslel že má vyhráno. Byl olíbený jak u občanů ve své zemi tak i v okolních zemích. Poté se jako druhý kandinát přihlásil hodněkrát oceněný bojovník z 1.Světové války Francesko Luisa, který si získal hlasy hlavně od veteránů 1.sv a hlavně od tuniských obyvatel kde bydlel. Předposlední den kdy se mohly vybrat kandidáti se přihlácil docela neznámý a mladý ital původem ze Švýcarska ,odkud pocházel jeho otec a druhou polovinou Švéd. Jeho kampaň se zaměřila hlavně na ženy a menšiny v Italii.

3.července 1939
Všichni občané Itálie nedočkavě sedí u svých televizorů, ti co zrovna pracují u zapnutých rádií. V celé Itálii je napnutá atmosféra ,protože co nevidět mají být zveřejněny výsledky letošních voleb. „A je to tady“ ozvalo se ve všech přímačích. „Hlasy byly po úporných 3 dnech sečteny a tu je výsledek.“ , nastalo ticho všichni se nadechli a poslouchali dále. „Naším novým prezidentem se stává Luigi Fin a k volbá přišlo neuvěřitelných 26 miliónů hlasujících.“

Obrázek
grafické znázornění voleb italského prezidenta v roce 1939


Tato volba prezidenta vyvolala ohlas i v okolních zemích. Všichni si říkali zda bude takový jako jeho předchůdce nebo dokonce lepší. Dá se říci že Finovi tyto volby vyhráli menšiny a ženy ,kteří pro něj hlasovali. (Tato strategie se poté vyplatila ještě jednou a to J.F.Kennedymu který v roce 1961 takto vyhrát volby o amerického loutkového prezidenta pod záštitou říše německé.

10.července 1939-1.září 1939
Tento čas si Lord Fin, jak si nechal poté říkat, strávil vytvářením plánů a reforem ,které už dlouho Itálie potřebovala. Taktéž zahájil výstavbu obrany a přeorganizoval téměř celou armádu. Neschopné a neosvědčené velitele nahradil těmi schopnějšími a veterány z první světové války. Všechny plány mu však zhatil čin Německé říše když vyhlásila válku Polsku a následně i Francii. Fin porušil stáhnout se do ústraní ,ale i tak nařídil částečnou mobilizaci. Po pár dnech už mobilizaci úplnou.

12.října - Operace Ω Omega
Lord Fin se ale válkou která probíhala pár kilometrů od Italských hranic nenechal zastrašit a pomalu dokončil své reformy a plány operací. Mezi první patřila Operace Ω Omega (dále jen OΩO.), která spočívala v expanzi na Balkán, konkrétněji do Jugoslávie. Už od 30.září se začaly jednotky stahovat z Albánie a byly přesunuty na severozápadní hranici Jugoslávie. Pak 12.října byla vyhlášena válka Jugoslávii a OΩO mohla začít. Hned třetí den padla Lublaň a Rijeka. Poté se postup zpomalil a až v listopadu padl Záhřeb a Split.

Obrázek

Obrázek
Operace Ω Omega – stav k 7.únoru 1940
Anna oikeuden edelle, vaikka maailma pilaantumisalttiudesta!/Ať zvítězí spravedlnost, i kdyby měl zahynout svět!
_______________________________________________________Maršál Finska, generál Carl Gustaf Emil, svobodný pán z Mannerheimu

Uživatelský avatar
Lulina
Rotný
Rotný
Příspěvky: 118
Registrován: 08 zář 2009, 07:09
Bydliště: Moskevské předměstí K.Vary

Re: Velká Válka Velmocí...

Příspěvek od Lulina » 04 říj 2009, 06:22

krispos píše:Skoda ze jsem zapsal s tim vlitnutim do Polska, kdyby frantici vydrzeli o mesic dele azstavil bych se v Berline :)
Bylo v možnostech francouzské armády vázat něměcké síly o NĚCO déle, ale museli by vědět, že jejich oběť bude mít smysl.
Jak velmi trefně uvedl generál von Royal, cenou za poněkud úspěšnější ruskou ofenzivu, by bylo velmi pravděpodobné zničení většiny mých jednotek a já bych se mohl po zbytek války velmocí opalovat na alžírských plážích. A to ještě jen do té doby, než by si duce všiml, že k obsazení francouzských držav v africe tam stačí poslat italského pošťáka s obsílkou.
Pokud bude generalissimus Krispos v budoucnu včas informovat francouzské velení o svých úmyslech, jsem si jist, že to naší společné věci prospěje 8) .
"Běda vojevůdci, který přichází na bojiště s nějakým systémem".
Napoleon Bonaparte

Uživatelský avatar
Royal
Plukovník
Plukovník
Příspěvky: 7148
Registrován: 10 říj 2007, 18:31
Bydliště: Jičín

Re: Velká Válka Velmocí...

Příspěvek od Royal » 04 říj 2009, 08:58

Východní fronta

Po dobytí Waršavy a ovládnutí Polska se sovětský generál Krispos rozhodl nejprve zaútočit na obou křídlech a odstranit stálou hrozbu sovětskému středu z východního Pruska a z Haliče. Sovětské armády byly nasazeny na severu a na jihu rozsáhlé fronty, zatímco prozatím minuly střed, kde se německá obrana opírala o řetěz fortifikačních zařízení a mohutnou přírodní překážku řeku Vislu. Na severním bojišti u Suwalek začal vítězný pochod Rudé armády, která sem pronikla z Grodna a nesetkala se nikde s vážným odporem.

Podstatně větší síly při ofenzívě proti Německu nasadila Moskva proti jižnímu křídlu a dosud jedinému německému spojenci - Slovensku. Rudá armáda dlouho a úspěšně maskovala útočný pohyb svých vojsk v zalesněné krajině severně od slovenských hranic, odkud vyrazila v únoru 1940 k rozhodnému útoku na slabě hráněné jižní křídlo německé bojové sestavy. V zimě roku 1940 mělo Německo zpočátku na této straně fronty k ochraně hranic pouze 12 divizí. V tu chvíli se daly do pohybu dvě silné sovětské armády, dobře vybavené pěchotou, dělostřelectvem, tanky, motorizovanými oddíly a letectvem, které měly za úkol dobýt Slovensko a odktud proniknout na Moravu a do Čech a Rakouska.

První bojové střetnutí v podobě srážky předsunutých oddílů a předvojů armád se však odehrálo na severu u liteských hranic. Wehrmacht byl zatlačen na západ a Rudá armáda pronikla daelko na východopruskou půdu. Už v první polovině února padl Königsberg a hned nato byli Němci poraženi u Suwalek, kde se zoufale bránila jediná německá divize osminásobné sovětské přesile. Tisíce uprchlíků se hrnuly před nastupujícími Rusy a zaplavily Německo a hlavní město Berlín mocným vzrušením před krutým a divokým nepřítelem z východu. Pro všechny Němce, doposud oslněné polským, belgickým a francouzským vítězstvím, znamenala nečekaná a úspěšná sovětská ofenzíva šok, vystřízlivění a strašné poznání. Ani ten největší pesimista neočekával, že šest měsíců po zahájení bojů se válka se dotkne vlastní země ...

Obrázek
Sovětská ofenzíva proti Polsku, Východnímu Prusku a Slovensku v zimě 1940
Wilhelm von Royal, generálporučík a velitel XXXXII. sboru, (Krym 1942)
Michal Jan Lev z Rožmitálu, pán z Rožmitálu, (Čechy 1526-1527)
Enrico de Candia Pescatore, hrabě z Malty, admirál a direktor Republiky Janov (Byzanc 1214-1217)
Čeněk z Vartemberka, pán z Veselí a Vartemberka, rytíř Dračího řádu, nejvyšší purkrabí a královský maršálek, (Husitské války 1424-1426)
William Royal, admirál britského Královského námořnictva (Trafalgar 1805)
Louis Alexander Berthier, divizní generál a náčelník štábu Armée d´Italie, (Itálie 1796)

Uživatelský avatar
Royal
Plukovník
Plukovník
Příspěvky: 7148
Registrován: 10 říj 2007, 18:31
Bydliště: Jičín

Re: Velká Válka Velmocí...

Příspěvek od Royal » 04 říj 2009, 20:23

Zprávy z východní fronty, jaro 1940

Začátkem března 1940 začal německý útok na západě Polska a hned v prvních dnech začal nabírat na síle. Němci projevili tolik odhodlání, že dokonce samo sovětské velení uznalo, že by bylo zbytečné plýtvání lidmi a technikou pokoušet se německému útoku vzdorovat po celé šířce fronty. Po střetnutí u Lodži přišla ještě jedna, ve svém důsledku totální srážka nedaleko Czenstochové. Sovětský svaz zpočátku vrhal do chřtánu bitvy nové a další divize, ale německá převaha v pancéřových divizích převážila um sovětských generálů a vrhla Sověty o několik desítek kilometrů zpět. Byla to rozhodující chvíle jarního tažení na východní frontě v roce 1940. Od té chvíle, sovětské vrchní velení nejen schválilo, ale rozkazem maršála Krispose, dokonce přímo nařídilo strategický ústup.


Obrázek
První bitva o Polsko, Lodž, 8. března 1940


Ve druhé polovině března se Rusové dávno vzpamatovali ze své porážky u Lodži. Ve střední části fronty postavili do pole nové armády jako hráz německému postupu, které pod velením zkušených sovětských generálu zaujala obranná postavení u Czenstochowé. Proti sovětským sborům stály německé pancéřové sbory, číselně sice slabší, ale rozložené ve velmi výhodných postavením umožňujících útok ze dvou směrů. Sem si v druhé polovině března 1940 přišel generál Royal pro nové ohromující vítězství. Jinde se jeho podniky nesetkávaly s tak pronikavým úspěchem, jako v této rovinaté polské krajině, která umožňovala využít tankové taktiky wehrmachtu.

Obrázek
Druhá bitva o Polsko, Czenstochowá, 21. března 1940

Generál Royal přichystal Rusům kruté překvapení. Tajně přesunul k podpoře útoku pancéřových hrotů 2 polní armády z Francie a podpořil je útokem 18 divizí, složených z ostřílených a zkušených veteránů bojů z roku 1939. Frontálního útoku proti 51 sovětským divizím se účastnilo 30 pěších, 5 tankových a 6 motorizovaných divizí. Genrál navíc útok podpořil všemi oddíly luftwaffe, které se jen daly na východní frontě sehnat. Sovětská rozvědka neměla o těchto přesunech vojsk ze Západu pravděpodobně ani tušení.

Obrázek
Strategický ústup Rudé armády v dubnu 1940

V předvečer útoku se všechny vyčleněné divize potají přesunuly do nástupních prostorů pro útok. Na lidskou slabost se nehledělo. Kdo padl, zůstal ležet a nový voják nastoupil na jeho místo. Týden trvalo, než se všechny divize přeskupily, ale překvapení se zdařilo úplně. Když 21. března 1940 konečně útok začal podle plánu a z obou směrů, ucítil generál Royal velkou úlevu. Přes veškeré utajení příprav nové ofenzívy nebyli ale Rusové úplně překvapeni. Sovětské sbory se bily velmi statečně. Situace se ale pro ně se brzy vytvořila tak, že jediným východiskem z děsného německého pekla se stal ústup.
Wilhelm von Royal, generálporučík a velitel XXXXII. sboru, (Krym 1942)
Michal Jan Lev z Rožmitálu, pán z Rožmitálu, (Čechy 1526-1527)
Enrico de Candia Pescatore, hrabě z Malty, admirál a direktor Republiky Janov (Byzanc 1214-1217)
Čeněk z Vartemberka, pán z Veselí a Vartemberka, rytíř Dračího řádu, nejvyšší purkrabí a královský maršálek, (Husitské války 1424-1426)
William Royal, admirál britského Královského námořnictva (Trafalgar 1805)
Louis Alexander Berthier, divizní generál a náčelník štábu Armée d´Italie, (Itálie 1796)

Uživatelský avatar
Royal
Plukovník
Plukovník
Příspěvky: 7148
Registrován: 10 říj 2007, 18:31
Bydliště: Jičín

Re: Velká Válka Velmocí...

Příspěvek od Royal » 11 říj 2009, 16:10

Obrat ve válce na východní frontě ?



Jenom žalostné trosky sovětských vojsk se probily z železného německého sevření v západním Polsku po zničujících bitvách během března 1940. Na poslední chvíli a v bídném stavu se sovětské divize přepravily před dotírajícími Němci na pravý břeh Visly k jižní armádě maršála Šapošnikova. Jižní armáda stála nečinně po celou dobu bitvy o Polsko nedaleko, aniž by učinila sebemenší pokus pomoci armádám bojujících na západě s Němci. Právě velení Jižní armády nyní podezírali sovětský vůdce Stalin, velitel armády maršál Krispos i sovětské veřejné mínění ze zrady.


Podle okamžitě vytvořených plánů OKW mělo nyní dojít právě na jižní uskupení sovětských vojsk. Royal chtěl provést mistrovské dílo dokonalého obchvatu a přimáčknout tuto sovětskou armádu k Tatrám a Karpatům, ale maršál Krispos včas vystihl jeho úmysl a znemožnil jej obratným manévrováním. Odvedl své vojsko bez dalších zbytečných ztrát daleko na východ do ochranného pásma pevností Stalinovy linie a nových obranných postavení na Dněpru, kde se horečně snažil tyto armády zorganizovat a doplnit na plný stav posilami a nově vytvářenými divizemi.

Obrázek
Těžké boje Wehrmachtu s Rudou armádou v ulicích polského města v březnu 1940

Rusové byli v dubnu 1940 stále ještě početně silnější, ale Němci začali mít navrch nepopiratelnou převahou v těžké výzbroji a v manévrování. Právě umění manévrové války dovolovalo Wehrmachtu rychle a bez potíží přeskupovat velké vojenské oddíly tam, kde jich právě bylo třeba. Němci mohli slavit vítězství a tentokráte úplné. Ani jediný Rus nestál na německém území ani na polské půdě. Jen několik tisíc odzbrojených Rusů proudilo na západ do zajateckých táborů.

Jak se ale zdálo, z porážky v Polsku si v Moskvě příliš velké starosti nedělali. Alespoň prozatím. Vědělo se dobře, že Sovětský svaz je nevyčerpatelnou zásobárnou lidského materiálu. Sotva Royal porazil jednu anebo dvě armády, už se v dohledu bojiště, kouřícího se ještě teplou krví, zvedalo nové rudé vojsko. Po vyhlášení neutrality Japonska a zjevných potížích Itálie ve válce na Balkáně dával pouhý matematický součet divizí protiněmeckému táboru velkou naději. Jen samotný Sovětský svaz měl potenciál rozbít dříve nebo později přirozenou tíhou a tlakem své lidské převahy každou vojenskou překážku, která se mu postaví do cesty.

Obrázek
Maršálové Rundstedt a Rommmel nad plány dalšího postup na Východ

K řízení válečného stroje nahánějícího hrůzu je potřeba mít obratného strojvůdce. Přesto to nemusí stačit. I stroj sám musí být v dobrém stavu, dobře namazaný a naolejovaný, s dostatečnou zásobou paliva, aby se bez zastávky mohl valit dopředu. A právě technická stránka války byla Achillovou patou Rudé armády.

Obrázek
Nové německé tanky Pz. III pro východení frontu sjíždějí z výrobních pásů továren

Technickým vybavením a výcvikem Německo výrazně předčilo Sovětský svaz. I když i na německé straně bylo na jaře roku 1940 mnoho co zlepšovat, všechny mobilní a většina pěších divizí měly ve výzbroji vyspělé zbraně a vojenské novinky. Každý německý velitel až po posledního vojáka tyto nejnovější vynálezy dobře znal a uměl je také používat. Na sovětské straně tomu bylo jinak. Mnoho vojáků původem z Kavkazu, střední Asie nebo Dálného východu teprve ve válce proti Německu mělo možnost poprvé spatřit nové zbraně, jako jsou střední a těžké tanky, útočná opancéřovaná děla, automatické zbraně, moderní letouny nebo bezdrátovou spojovací techniku. Proto dokázali Němci sovětskou početní převahu poměrně snadno vyvážit.

Když se sovětský parní válec rozbil o pancéřovou clonu wehrmachtu, iniciativu na východní frontě definitivně převzalo Německo. V Německu zavládl pocit velké úlevy a štěstí. Vláda i obyvatelstvo přijaly zprávy z východní fronty s obrovským nadšením.
Wilhelm von Royal, generálporučík a velitel XXXXII. sboru, (Krym 1942)
Michal Jan Lev z Rožmitálu, pán z Rožmitálu, (Čechy 1526-1527)
Enrico de Candia Pescatore, hrabě z Malty, admirál a direktor Republiky Janov (Byzanc 1214-1217)
Čeněk z Vartemberka, pán z Veselí a Vartemberka, rytíř Dračího řádu, nejvyšší purkrabí a královský maršálek, (Husitské války 1424-1426)
William Royal, admirál britského Královského námořnictva (Trafalgar 1805)
Louis Alexander Berthier, divizní generál a náčelník štábu Armée d´Italie, (Itálie 1796)

Uživatelský avatar
Royal
Plukovník
Plukovník
Příspěvky: 7148
Registrován: 10 říj 2007, 18:31
Bydliště: Jičín

Re: Velká Válka Velmocí...

Příspěvek od Royal » 14 říj 2009, 20:46

Operace Vergeltung

Diskuse v německém vrchním velení o tom, kam přesně vést nápor na jaře a v létě 1940, začala okamžitě po porážce a vyhnání Rudé armády z Polska. Geografické podmínky dávaly vlastně jen dvě možnosti - útok proti SSSR vést severně nebo jižně od Pripjatských bažin, případně oběma směry současně. Poslední možnost OKW vcelku realisticky zavrhlo jako první z důvodu nedostatku pancéřových a útočných jednotek potřebných pro vedení mobilní války na dvou strategických směrech současně. Přestože severní směr nabízel Německu dva velmi lákavé cíle v podobě Leningradu a Moskvy, v tomto případě došlo ke vzácné a zcela ojedinělé shodě názorů mezi rozhodujícími veliteli a politickým vedením země - rozhodující oblastí kudy musí vést konečný úder na Sovětský svaz je jih. Začátek operace Vergeltung (Odplata) byl stanoven na 1. května, den svátku pracujících na celém světě.


Obrázek
Mlat luftwaffe udržoval německé sbory v neustálem pohybu vpřed

1. května 1940, kdy se tanky a motorizovaná pěchota skupiny armád Jih a Střed dávaly do pohybu, stála proti nim na sovětské straně fronty soustředěná mohutná koncentrace sil Rudé armády. Němci viděli, že právě teď nadešla vhodná chvíle k rozhodnému útoku proti hlavním silám nepřítele bez nutnosti rozptýlit cenné pancéřové divize. Kdyby se podařilo porazit Rudou armádu hned v jedné nebo několika velkých pohraničních bitvách, měl by Wehrmacht dobrou polovinu úkolů stanovených operací Vergeltung úspěšně za sebou. Pak by bylo jistě snažší donutit Sovětský svaz k hořkému míru, protože velení sovětské armády by stěží dokázalo včas zachytit poražené, prchající a demoralizované sovětské armády na nových obranných čarách.


Obrázek
Německé pancéřové sbory a pěchota nezadržitelně postupují na Vinnicu odemknout bránu k Ukrajině

Vhodné místo k útoku bylo vybráno v okolí města Sandomierz v místech, kde se řeka Visla ohýbala dvojitým obloukem na východ. Německá rozvědka vyhodnotila postavení nepřítele jako chybné, protože Rusové obsadili hustě zalesněný Lwow zbytečně velkým počtem divizí včetně mobilních. V případě německého útoku tyto divize nestačí projít skrz hustě zalesněný terén včas na pomoc napadeným jednotkám na severu.

Naopak německé velení nakupilo do prostoru plánovaného průlomu co největší počet útočných jednotek, především pancéřových divizí a bombardovacích svazů luftwaffe. Němci na úkor potřebné koncentrace sil dokonce obětovali celou oblast od pásma průlomu na sever až k Waršavě a jižně v oblasti Těšína stál proti 8 sovětským divizím pouze jediný horský sbor generála Küblera.

Těžká dělostřelecká palba a bombardéry se snesly 2. května na postavení sovětských vojska a rozvrátily obranů Rusů do základů. Rudá armáda byla vyburcována k silnému dporu a statečně se bránila na troskách zničených zákopů, ale už 3. května bylo Stalinovi i maršálu Krisposovi jasné, že německému útoku vzdorovat na tomto místě fronty je marné. Večer už byly sovětské divize na ústupu a v Moskvě s trpně a s obavami očekávali další tah Diktátora na východní frontě.
Naposledy upravil(a) Royal dne 15 říj 2009, 10:53, celkem upraveno 2 x.
Wilhelm von Royal, generálporučík a velitel XXXXII. sboru, (Krym 1942)
Michal Jan Lev z Rožmitálu, pán z Rožmitálu, (Čechy 1526-1527)
Enrico de Candia Pescatore, hrabě z Malty, admirál a direktor Republiky Janov (Byzanc 1214-1217)
Čeněk z Vartemberka, pán z Veselí a Vartemberka, rytíř Dračího řádu, nejvyšší purkrabí a královský maršálek, (Husitské války 1424-1426)
William Royal, admirál britského Královského námořnictva (Trafalgar 1805)
Louis Alexander Berthier, divizní generál a náčelník štábu Armée d´Italie, (Itálie 1796)

Uživatelský avatar
Royal
Plukovník
Plukovník
Příspěvky: 7148
Registrován: 10 říj 2007, 18:31
Bydliště: Jičín

Re: Velká Válka Velmocí...

Příspěvek od Royal » 14 říj 2009, 20:56

Bellum

Německý útok v květnu 1940 vedený značnou přesilou ve výzbroji a letectvu šel všude vpřed. Sovětské armády byly na ústupu a v patách za nimi se plahočila německá pěchota. Pancéřové sbory wehrmachtu se zatím koncentrovaly v prostoru Lwowa, aby právě odtud podnikly druhou a rozhodující část operace Vergeltung. Ačkoli 60 nakupených sovětských divizí ve Vinnici představovalo víc než lákavý cíl, nově jmenovaný velitel východní fronty generál Royal nakonec rozhodl jinak. Útok skupiny armád Jih měl nyní vést severněji, proti Žitomiru. Odtud se měly rychlé jednotky pokusit celé uskupení sovětských vojsk ve Vinnici obchvátit do zad sovětských armád stojících dosud na západní Ukrajině.

Obrázek
Rozhodující chvíle letního tažení 1940 se blíží ...

Dobře naplánovaný útok se podařil. Sovětská armáda hájící Žitomir se nedočkala pomoci od svých sousedů a těžké rány od německých vojsk se už nevzpamatovala. Po porážce v bitvě u Žitomiru strhla navíc při svém ústupu okolní sovětská vojska, která ve své většině hledala záchranu v těžko přístupných oblastech Pripjatských močálů. Fronta byla nyní roztržena vedví, nastal velký pohyb Rudé armády dozadu a většina sovětských polních velitelů se snažila zachránit na vlastní pěst. Německé jednotky na některých místech začaly dokonce už pronikat na pravý břeh Dněpru.

Obrázek
Pancéřoví generálové Wehramchtu zopakovali na Ukrajině osvědčený Sichelschnitt (Sek srpem), tentokrát hrotem obrácený k pobřeží Černého moře

Německá skupina armád Jih měla před sebou poslední úkol : Odvést mobilní síly na jih a obklíčit na západní Ukrajině co nejvíce sovětských divizí a zabránit jim v ústupu na východ. Generálové Royal, Guderian, Hausser, List, Bock, Küchler a Kesselring dokázali, že jsou na výši úkolu a do 12. července 1940 obklíčili na západně Ukrajině 50 sovětských divizí s více než 600.000 vojáky a generály Rudé armády. Od té chvíle připouštěl dosavadní průběh války už jen jediný výsledek - konečnou porážku a kapitulaci Rudé armády.


Obrázek
Téměř 50 zničených divizí a 5 armád chycených do pasti v malé kapse u Kotovska definitivně rozhodly výsledek letního tažení 1940 ve prospěch Německa
Naposledy upravil(a) Royal dne 15 říj 2009, 11:22, celkem upraveno 1 x.
Wilhelm von Royal, generálporučík a velitel XXXXII. sboru, (Krym 1942)
Michal Jan Lev z Rožmitálu, pán z Rožmitálu, (Čechy 1526-1527)
Enrico de Candia Pescatore, hrabě z Malty, admirál a direktor Republiky Janov (Byzanc 1214-1217)
Čeněk z Vartemberka, pán z Veselí a Vartemberka, rytíř Dračího řádu, nejvyšší purkrabí a královský maršálek, (Husitské války 1424-1426)
William Royal, admirál britského Královského námořnictva (Trafalgar 1805)
Louis Alexander Berthier, divizní generál a náčelník štábu Armée d´Italie, (Itálie 1796)

Odpovědět

Zpět na „Reporty z her Hearts of Iron“