Léta páně 1425 - 2. pololetí

České země se ponořily do kruté občanské války. Reformní učení mistra Jana Husa zapustilo mezi českým obyvatelstvem silné kořeny a žádné z křížových výprav se nepodařilo husovy stoupence porazit. Nastal rok 1424, husiitské hnutí se pevně etablovalo v české kotlině a natolik zesílilo, že začalo být požíráno spory uvnitř. Geniální Jan Žižka navíc umírá a s ním i naděje na plné sjednocení všech Husitů pod poraporem disciplinovaných polních vojsk. Co bude dál po Žižkově smrti? To se nedá dopředu předpovědět...

Moderátoři: Dekl, Vals

Uživatelský avatar
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8927
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Léta páně 1425 - 2. pololetí

Příspěvek od Vals » 19 říj 2012, 15:07

Červenec 1425


Obrázek
Zle zkoušené Pardubice...

Pro staré Řeky a Římany bylo léto válečnou sezónou. Tím časem, kdy se armády vydaly na pochod a pod sandály duněla zem. Zdá se, že Jihočeši po letech válčení přišli, že je výhodnější válčit obráceně. S příchodem letních veder jako by se nekonečná válka téměř zastavila. Těžce zkoušené jižní Čechy si oddechly. Po té, co jarní manévry zničily celé kraje, v červenci byl zachován křehký mír. Znepřátelená vojska využila přestávky k doplnění stavů, cvičení nováčků i k prostému odpočinku po náročných taženích. Pouze vojsko plzeňského landfrýdu vyrazilo na cvičné manévry a při nízkém stavu řeky postavily dřevěný most přes Vltavu, co by kamenem dohodil od Písku. Odporu se jim dostalo pouze od píseckého praporu střelecké pěchoty, který se několikrát pokusil střelecky přepadnout ženisty, nicméně písecká posádka seznala, že plzeňští se nechystají řeku překročit a tak se spokojila se sledováním nepřítele...

Na západě Čech bylo rušněji. Poté, co se vrchního velení křížové výpravy ujmul vratislavský biskup Konrád, jako by se vlilo saskému vojsku krve do žil. Dosavadní posádka hradu Střekova se vrátila k plenění okolí Žatce, kde je nicméně čekalo nepříjemné překvapení v podobě nově naverbovaných početných kališnických oddílů. V okolí Žatce se odehrála řada potyček, v nichž nicméně měla převahu čerstvá kališnická posádka. Saské vojsko se nakonec stáhlo a zanechalo svého úmyslu plenit okolí Žatce, přestože bylo početnější a ztráty jsou velmi nízké...

Ostatní posily z Říše dorazily do Litoměřic, kde byly přivítány nadšeným katolickým patriciátem, který se poslední týdny stále více bál, že je potká osud Žateckých katolíků. Zdejší patriciát následně velmi dobrovolně přispěl 30 kopami pražských grošů na křížovou výpravu. Karlštejnská lehká jízda se pro změnu vydala na plenící misi ku Praze, kde poplenila řadu kališnických statků, vzhledem k přítomnosti posádky Pražského hradu si však osamocený oddíl příliš netroufal a škody jsou minimální...

Rušno bylo i na Pernštejnském panství. Pernštejnské posádky již od dubna odolávají mohutnému tlaku spojených Pražsko-Sirotčích vojsk. U Kunětické Hory pokračuje nepříliš důsledné obléhání pražským vojskem, které se nicméně omezuje pouze na zamezení přísunu zásob a tedy hrad zatím stále pevně stojí, přestože již nepochybně začínají docházet zásoby... Hlavní drama se nicméně odehrávalo u Pardubic, zdejší zle tísněná posádka se stále větším zoufalstvím vyhlížela praporce s křížem od nichž si slibovala své osvobození. Po dlouhém obléhání jsou hradby na pokraji naprostého rozpadu a ve městě dochází vše, od střelného prachu po potraviny. Vůně koniny z města obléhatelům neklamně sděluje, že obránci ze zoufalství jedí vlastní jízdu a trén... Nedostatek střeliva navíc značně omezil schopnost obránců oplácet dělostřelbu a tak sirotčí dělostřelba systematicky a nerušeně ničí hradby, z nichž mnohde nezbývá než rumiště provizorně zpevněné palisádou. Když se v půli července objevilo na obzoru ohromné vojsko, nálada obléhaných náramně vzrostla ve víře, že vyhlášená křížová výprava se blíží... Pardubičtí nicméně nevěděli, že biskup Konrád ještě vůbec nevydal rozkaz k pochodu do Čech a křížová výprava se dosud shromažďuje na Moravě a ve Slezsku. Příchod ohromného vojska Sirotků dokonal zkázu obránců. Tentokrát již nebyly síly na úspěšnou obranu, s posilami se k ostřelování opevnění přidaly i dva oddíly houfnic a poté, co byly hradby na několika místech naprosto zničeny, vyrazili Sirotci do boje. Tentokrát je nepřivítala smršť šipek a kulí jako v květnu, střeliva obráncům mnoho nezbývalo a samotní obránci byli již obléháním a ztrátou naděje rozleptaní. Řada obránců využila příkrovu noci a vytratila se do šera zlákána nabídkou Sirotků na volný odchod, zbytek se postavil na zoufalou obranu. Obrana hradeb ztrácela smysl, žádné již takřka nebyly a obránci palisády byli snadno zahnáni děsivou palebnou převahou husitů. Boj se vedl v ulicích o každý dům. Sirotčí pěchota se rozlila po městě, vytvořila úderné skupiny kombinující střelce a pěšáky a po zlomení prvotního odporu likvidovala jednotlivá centra katolického odporu. Někde se katolíci sami vzdali výměnou za slib milosti, jinde je z opevněného domu museli husité vyhnat ohněm. Přestože platil hejtmanův rozkaz neplenit město, kališníci rozmrzelí tuhým odporem a dlouhým, krvavým obléháním brzy začali rozkaz ignorovat a městem proběhla vlna krutostí. Z boje v některých částech města vypukly požáry, jimž podlehly celé ulice. Katolický odpor se zhroutil, husitská lůza začala plenit kostely i příbytky movitějších měšťanů, katolíci byli vyhazováni z oken a katoličtí kněží, kteří odmítli přijmout podobojí byli na místě upáleni v kůlnách.

Obraz krutosti Sirotků proti svým protivníkům dokonala hrůzná zpráva, ve městě bylo zajato několik příbuzných pána z Pernštejna, včetně jeho dvou sestřenic s malými dětmi. Hejtman Jiskra nezaváhal ani na okamžik a všichni členové rodu byli nacpáni do sudů a na náměstí veřejně upáleni pro výstrahu.
Hrůzy pardubického plenu nelze lépe popsati, Sirotci se nezastavili ani před mordem těch katolíků, kterým předem slíbili volný odchod! Pardubice jsou dlouhým obléháním a plenem zcela rozbořené a je jisté, že jakýkoliv příjem z města bude velmi omezený, neboť jeho hospodářství bylo rozvráceno!

Ztráty obránců jsou hrozné, téměř nikdo nepřežil kališnické běsnění. Naproti tomu v řadách husitů nejsou ztráty nikterak dramatické, byť v pouličních bojích utrpěly čelní oddíly lačné plenu ze své zbrklosti zbytečné ztráty... Pardubice samotné jsou vypleněné a jejich hospodářství je zničené a bude jistě dlouhou dobu trvat, než se plně obnoví. Přesto může být hejtman Jiskra spokojený, hrdé Pardubice padly a zpráva o krutosti Sirotků jistě ochromí strachem obranu dalších měst, které se ocitnou před hlavněmi sirotčích děl. Před hejtmana navíc plenící skupiny navršily vysoké hromady cenností z katolických kostelů v hodnotě 50 Kpg...

Zatímco probíhal boje na život a na smrt o Pardubice, biskup Konrád Olešnický pokračoval v plánování své křížové výpravy. Moravští křížáci pod velením olomouckého biskupa pečlivě opevnili hrad Svojanov, zatímco Slezští křížáci se přesunuli do Opavy v naději na přesvědčení Přemysla Opavského k připojení se k výpravě. Ten nakonec svolil a připojil své vojsko k výpravě. Biskup Konrád navíc uspěl ve svém tažení na dalšími příjmy, slezští a moravští Židé pod nevybíravou pohrůžkou přispěli 100 kopami pražských grošů na bohulibou věc, zároveň se podařilo získat finanční podporu katolického patriciátu Sedmiměstí v Lužicích a Řád německých rytířů přispěl 50 kpg na výpravu... Naproti tomu Bolek Opolský nadále vytrvale odmítá jakoukoliv účast na výpravě.

V okolí hradu Litice pokračuje ozbrojený banditismus neztenčenou měrou, neboť hejtman Jiskra zaujatý obléháním Pardubic rozhodl se ignorovat tak nepodstatný problém, než padne jeho úhlavní nepřítel. Banditismu se tak nadále daří a celý kraj trpí...

Na Moravě s blížící křížovou výpravou sílí nervozita. Mocný moravský šlechtic Petr z Kravař a Strážnice, pánem na Helfštýně, oznámil, že nedovolí křížové výpravě průchod svým panstvím, které se v minulých letech díky toleranci svého pána stala centrem moravského husitství...
Červenec 1425


Táborský svaz:
Sirotci:
Pražský svaz:
Vartemberkové:
Šternberkové
Pernštejnové
Rožmberkové
Plzeňský landfrýd

Křížová výprava

Katolíci Zemí Koruny české
Uherské království
Rakouské vévodství
Bavorské vévodství
Saské vévodství

Polské království
Obrázek

Uživatelský avatar
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8927
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Léta páně 1425 - 2. pololetí

Příspěvek od Vals » 27 říj 2012, 12:46

Srpen 1425


Obrázek
Bitva u hradeb Písku

S příchodem srpna se daly do pohybu i mocné armády na jihu Čech, které dosud strávily léto blahodárnou nečinností. Rozvědka obou táborů rovněž bzučela činností, tentokrát se nicméně husitské rozvědce podařil majstrštik, přes snahu katolických špionů se jí podařilo v noci těžce poškodit most přes Vltavu zápalnou lodí. Nicméně zpoždění nebylo příliš veliké a víceméně v Táborský neprospěch. Plán, že by si písečtí střelci počíhali na přecházející katolické vojsko byl tímto k ničemu, neboť se zatím stihla přisunout početná síla landfrýdu z Jindřichova Hradce před níž kališníci raději uprchli do Písku. Vzhledem k žádným známkám Táborského polního vojska, oblehlo vojsko Landfrýdu Písek, byť těžká dělostřelba z hradeb dělala katolickým kapitánům značné starosti a donutila je poněkud rozptýlit své vojsko. Početní převaha a zprávy o pochodu rožmberského vojska z Budějovic dávala katolíkům pocit bezpečí.

Nicméně po obležení Písku se dalo do pohybu i Táborské polní vojsko, velmi rychlý přesun na vozech zaskočil obléhající. Táborské vojsko bylo zjištěno až poté, co opustilo Tábor a tak veliké vojsko již se rozloživší kolem Písku se nestačilo plně zformovat do bojové formace, než Táborští dorazili. Táborské vojsko udeřilo podél Vltavy opírajíc se o křídlem o řeku a mocným úderem zatlačilo severní oddíly landfrýdu zády k hradbám, kde se ocitly pod dvojitým přívalem ohně – zepředu i do zad z hradeb. Plán kališníků vyšel v tomto ohledu perfektně, ty nešťastné katolické oddíly, které byly uzavřeny v pasti byly prakticky ztraceny. To, že se husité nemuseli starat o jeden bok jim umožnilo natolik vyztužit bok druhý vozy, děly a jízdou, že pokusy katolíků o vysvobození svých druhů se minuly účinkem a bitva přešla do své druhé fáze. Zatímco kališníci zničili několik obklíčených katolických oddílů, zbytek katolíků se konečně zformoval do bojové formace, která již neměla nad Táborskými početní převahu. Morální úder katolíkům byl značný, navíc poslové od Rožmberků dávali vědět, že vojsko pochodující od Budějovic nezvládne přijít k Písku a zapojit se do bitvy do konce měsíce (armáda má morálku 3X a tedy může 6 akcí, do Písku to je všemi cestami akcí 7).

Obě armády se několik dní dalšímu střetu vyhýbaly a manévrovaly v okolí Písku, než oba velitelé usoudili, že bitvu už nelze déle odkládat. Zejména táborští hejtmané byli nervózní z představy spojení plzeňského a rožmberského vojska a tlačili na generální bitvu proti přece jenom otřeseným katolíkům. Obě armády se nakonec postavili proti sobě v poli nedaleko Písku v rovinaté krajině, husité jako vždy opřeli svou formaci o bojové vozy, katolíci věřili naopak spíše své převaze v jízdě, byť ta utrpěla nepříjemné ztráty při pokusech o proražení obklíčení před několika dny. Bitvu zahájila mohutná střelecká příprava, kterou obstaraly houfnice husitů. Palba začala páchat značné škody v katolických liniích a katolíci byli nuceni zahájit útok dřív než prohrají bitvu jen čistě díky ztrátám od děl. Útok zkusili katolíci svou obvyklou taktikou – lehká jízda se střetla s lehkou jízdou oponenta, pěchota čelně udeřila na vozovou hradbu a těžká jízda se pokusila narazit do boku hradby. To vše pod střeleckou ochranou kušičníků.

Klasickou taktiku katolíků kontrovala klasická taktika kališníků, pozice opřená o vozy byla pevná a houfnice spolu se střelci provedli v katolickém útoku příšernou čistku, byť palba kušičníků na oplátku značně prořídla řady na vozech. V takovém souboji nicméně nemohli katolíci vyhrát, početní převaha nebyla, střelecká taky ne a útok na pevnou pozici husitů nevyhnutelně selhal. Pán z Blatavníků neviděl déle naději v pokračování bitvy a vydal rozkaz ustoupit k jihovýchodu, kde čekal Rožmberské vojsko. Vítězní kališníci jeho vojsko nadšeně pronásledovali, avšak katolíci zůstali disciplinovaní a ústup se v útěk a masakr nezměnil. Plán kališníků na nahnání nepřítele do Vltavy zarazily Rožmberské praporce, které se konečně zjevily u Vltavy. Rožmberští se přesouvali po mostech landfrýdu a již ve velké většině překročili řeku a vybudovali pevné postavení v němž se zreorganizovali i ustupující plzeňští. Třetí bitvu si již táborský hejtman netroufl, Rožmberští vypadali odhodlaně a raději ustoupil zpět k Písku.

Tak či onak, výsledkem je bravurní vítězství Tábora. Táborský hejtman dobře odhadl záměry nepřítele, který naopak předpokládal, že v případě neobjevení se táborského polního vojska cestou k Písku již k bitvě nedojde. Zároveň špatné propočty zapříčinily, že velká síla katolíků se vůbec nezvládla včas dostat na bojiště, kde by nepochybně Rožmberské vojsko zcela zvrátilo poměr sil. Výsledkem je tak porážka vojsk Landfrýdu, které přišly o dva oddíly knechtů a oddíl těžké pěchoty, což jsou vesměs oddíly, které skončily v obklíčení v první bitvě u Písku. I zbytek oddílů stejně jako rožmberské hradecké vojsko, utrpěl značné ztráty, byť žádný další oddíl se už nerozpadl, neboť ústup byl proveden velmi disciplinovaně a pod krytím neporažené lehké jízdy. Ani na Táborské straně nejsou ztráty zanedbatelné, rozpadl se sice pouze oddíl lehké jízdy, který byl rozprášen v souboji s početnější lehkou jízdou nepřítele, avšak řada dalších oddílů utrpěla velmi vysoké ztráty...
(Hody kostkou 6:1, 5:3, 5:3 vždy pro kališníky).

V okolí Pražského hradu nadále plení katolická lehká jízda, nicméně když dorazilo pražské vojsko z Nymburka, lehká jízda raději vyklidila blízká pole a plenění přesunula spíše na vzdálenější statky, kde nicméně je dopad na pražské hospodářství mizivý...

Největší bojovou akcí ve zbytku Čech byl útok na Kunětickou horu. Zle tísněný hrad konečně padl, když pražané k jeho hradbám přisunuli další muže a především těžké dělostřelectvo, které dokončilo zkázu hradu. Tváří v tvář děsivé převaze již vyčerpaná posádka nedovedla déle klást odpor. Porážka pernštejnského panství ve Východních Čechách je tak dokonána...

Zbytek událostí jen telegraficky:

Saské vojsko se konečně spojilo a společnými silami oblehlo Žatec s úmyslem konečně zničit tuto nepříjemnou baštu husitství na severozápadě.

Vartemberská jízda se po letech vrátila do Prahy. Zdá se, že je již zapomenuta proradnost Čeňka z Vartemberka. Prostí Pražané vartemberské vojsko přivítali chladným mlčením a ostražitostí. Katoličtí měšťané nicméně ochotně přivítali urozené rytíře vojska ve svých domech a srpnové večery byly stráveny v příjemném hovoru o vojenském řemesle a dalších příjemnějších záležitostech. Nejedna kupecká dcerka navíc našla štěstí v rukou urozených rytířů, zatímco nejedna děvečka byla mile překvapena družností uherských žoldnéřů a jejich cizokrajnými zvyky...

Sirotčí hejtman konečně udělal přítrž banditismu v horách kolem hradu Litice. Trestná výprava potřela zdejší raubíře a kraj ozdobila šibenicemi...

Křížová výprava opustila Slezsko a vkročila na Moravu. Zde ji přivítalo chladné uvítání pána z Kravař a očividné nepřátelství místních kališnických šlechticů. Nicméně tváří v tvář převaze křižáků došlo k dohodě a křižácké vojsko prošlo bez incidentů a ke konci měsíce bezmála dosáhlo Moravského Šternberku.


Srpen 1425


Táborský svaz:
Sirotci:
Pražský svaz:
Vartemberkové:
Šternberkové
Pernštejnové
Rožmberkové
Plzeňský landfrýd

Křížová výprava

Katolíci Zemí Koruny české
Uherské království
Rakouské vévodství
Bavorské vévodství
Saské vévodství

Polské království
Obrázek

Uživatelský avatar
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8927
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Léta páně 1425 - 2. pololetí

Příspěvek od Vals » 07 lis 2012, 16:22

Září 1425


Obrázek
Sňatek mezi Annou z Vartemberka a Viktorínem z Poděbrad překreslil politickou mapu Čech

Měsíc září byl zatím nejspíše nejmírumilovnějším v celém krvavém roce. přesto to zdaleka neznamená, že v české zemi zavládl mír. V celé zemi vládlo napjaté ticho a očekávání další křížové výpravy, která se blíží z Moravy rychlým pochodem pod velením energického Vratislavského biskupa Konráda. Rychlý kvalt přes zemí kališnických šlechticů Moravy zabránil excesům, které by jinak nepochybně nastaly. Vojsko protáhlo krajem bez větších škod i šarvátek s panským vojskem, které se spokojilo s ostražitým sledováním křížáků z povzdálí. Otevřené zneplatnění slibu poslušnosti vynucené na moravském kališnickém panstvu roku 1421 nicméně donutilo Přemysla Těšínského a Bolka Těšínského, aby odvolali svou účast na výpravě a vrátili se i se značnou částí svého vojska na svá panství ze strachu z obnovení války na Moravě. Na druhou stranu se ke křížové výpravě na Zikmundův rozkaz přidalo uherské vojsko na Moravě a finanční pomoc zaslal i Albrecht Habsburský.

Rovněž pán z Vartemberka se rozhodl využít porážky katolíků tohoto léta. Ironické, neboť on sám byl jedním z nejhorlivějších katolíků. Nyní se však zdá, že se Vartemberkové odvrátili od krále Zikmunda, svatba vartemberkovy dcery s významným členem Pražského svazu Viktorínem z Poděbrad posvětila příměří panující v severních Čechách a uvolnila Vartemberské vojsko k prosazení dávného nároku tohoto rodu na hrad Střekov. Vartemberské vojsko ve dvou proudech vyrazilo na severozápad a vzalo do kleští katolické město Litoměřice. Vartemberské vojsko pevně ovládlo oba břehy Labe a zcela zamezilo katolickému obchodu po řece, přičemž veškeré zachycené zboží zabavilo (zisk zboží v hodnotě 20 kpg). Otevřená hrozba Střekovu značně ohrozilo týl saské části křížové výpravy a je nejasné, zda v případě ohrožení saských držav nedá saský velitel přednost jejich obraně před slibem účasti na křížové výpravě. Tím spíše, že ta se zastavila v neplodném statu quo před dobře bráněným Žatcem... K tomu se navíc od jihu blíží i pražské vojsko, kterému nicméně v cestě brání královský hrad Křivoklát s jeho silnou posádkou.

Pochod Pražanů zároveň vyděsil katolickou jízdu plenící okolí Prahy, která před nimi rychle ustoupila a poté se věnovala jejich zdržování a oslabování...

Pernštejnské panství se probudilo z deprese porážky a na pevném rodovém sídle se intenzivně cvičí nové pernštejnské vojsko. Navíc se zdá, že král Zikmund neztratil svou důvěru v pána z Pernštejna a i nadále s ním počítá jakožto s garantem obrany Moravy před husity.

Největší bojovou akci připravilo sirotčí vojsko. To na počátku září opustilo hradby Pardubic a vydalo se směrem na Německý brod. Přes veškerou snahu Sirotků bylo jejich obří vojsko samozřejmě včas zpozorováno ostražitou jízdou Šternberků a ocitlo se pod nepříjemnými přepady katolické lehké jízdy a pěchoty. Ty plynule ustupovaly pod sirotčím tlakem a přepady mu znepříjemňovaly život, avšak několik mil před Německým brodem padl oddíl kušičníků do husitské léčky a byl obklíčen sirotčí lehkou jízdou. Silná lehká jízda Šternberků nicméně sirotčí jízdu zahnala a svou pěchotu osvobodila... Sirotčí vojsko poté Německý brod v klidu oblehlo, zatímco Šternberská jízda mu znepříjemňuje život přepady týlu, což má značný dopad na husitskou morálku...

V jižních Čechách proběhlo září bez většího vzrušení. Vojsko Landfrýdu ustoupilo zpět ke svým zásobovacím základnám v Jinřichově Hradci, Táborské vojsko se rozložilo u Písku na dohled od vojska Rožmberského, avšak k bojům ani větším šarvátkám nedošlo a obě armády strávily měsíc v pozoruhodné pasivitě...
Září 1425


Táborský svaz:
Sirotci:
Pražský svaz:
Vartemberkové:
Šternberkové
Pernštejnové
Rožmberkové
Plzeňský landfrýd

Křížová výprava

Katolíci Zemí Koruny české
Moravská kališnická jednota
Lužický městský svaz
Uherské království
Rakouské vévodství
Bavorské vévodství
Saské vévodství

Polské království
Obrázek

Uživatelský avatar
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8927
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Léta páně 1425 - 2. pololetí

Příspěvek od Vals » 10 lis 2012, 16:24

Při přepočtu jsem omylem umístil pražskou armádu č.1 o hex vedle. Mapu překreslovat nebudu, ale pro další přepočet se nachází pražská armáda č.1 o hex na severovýchod (tj. dva hexy jižně od Litoměřic)

Uživatelský avatar
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8927
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Léta páně 1425 - 2. pololetí

Příspěvek od Vals » 12 lis 2012, 23:09

Říjen 1425


Obrázek

Výkvět slezské nobility pod Svojanovem.



Majestátní vojsko pod praporci kříže se shromáždilo na prahu zimy v ohromném ležení kolem hradu Svojanova. Přes léto pečlivě připravené ležení je perfektně připravené pojmout na zimu početné katolické vojsko, které má dostatek zásob i obytných budov, aby zimu přečkalo v dobrém stavu. Na Svojanově se shromáždil výkvět slezské šlechty v čele se samotným biskupem Konrádem, Janem s Minsterberka a jeho početnou suitou, slezskými Šterci, Ludvíkem knížetem Lehnickým, slavným husitožroutem a starostou Kladska Půtou z Častolovic to vše v doprovodu kardinála Orsiniho - papežského legáta a Kašpara Šlika, Zikmundova kancléře. Na Svojanově již čekal Jan zvaný Železný, Olomoucký biskup se svými oddíly k nimž se připojila i moravská katolická šlechta spolu s nezanedbatelným finančním příspěvkem. Postupně dorazily i uherské praporce i početný oddíl pod Pernštejnskými prapory. Již dlouho neviděla česká zem tak znamenitou výpravu a nepoctilo ji tolik znamenitých jmen. Pod Svojanovem se sešlo na 1500 jezdců z jejichž strakatých praporů jen oči přecházejí, dalších šest a půl tisíce pěších se rozložilo kolem nich v dobré náladě. Jen celý den se slavnostně četly zdravice od významných rodů celé Evropy a církevních potentátů žehnajících celé výpravě, zatímco celý večer se valily četné soudky moravského piva a uherského vína. V celé výpravě není pochyby, na jaře je kacířství v Čechách konec! Půta z Častolovic si dokonce vsadil sto zlatých na to, že sám osobně setne hejtmana Jiskru v boji a jednotliví velmoži se utkávají ve vznešeném umění soubojů a turnajů, aby nevyšli ze cviku, až budou srážet bezvěrce do prachu a krve po celých kopách!

Zatímco se vznešený výkvět rytířstva vítal na Svojanově a slavit své jisté vítězství dopředu nejlepším vínem, katoličtí obránci Německého brodu měli těžší čas, neboť Sirotčí vojsko se nadále pohybovalo v okolí města a nemilosrdně plenilo. Naštěstí koncem měsíce kališníci odtáhli s nepořízenou zřejmě ze stranu ze zimy, šternberská jízda ještě odhalila záludnou husitskou léčku připravenou na případné pronásledovatele, avšak šternberští již měli dost zkušeností s husity na to, aby nevystrčili nos za hradby dokud nebude nepřítel sto mil daleko a tak Sirotci i Pražští odtáhli do teplého bezpečí Pardubic...

Na Moravě s odchodem křižáků značně otrnulo zdejší kališnické šlechtě. Panství Jana z Lomnice a Petra z Kravař se stalo útočištěm pro řadu raubířů – loupeživých rytířů. Brzy se celá starobylá obchodní stezka z Moravy do Slezska stala zcela neprůjezdnou pro katolické obchodníky, pocestné i posly ale především pro jakékoliv případné zásobování křížové výpravy. Ta je nyní závislá na zásobování od jihu – z Moravy, Rakous a Uher.

Válečné události se naopak udály na severozápadě. Bývalý království purkrabí a pilíř panské jednoty Čeněk z Vartemberka se otevřeně postavil proti králi a ve spolupráci s pražskými vojsky záludně přepadl saské vojsko obléhající Žatec. To podobný krok sice čekalo, avšak síla úderu byla přesto drtivá. Úder přišel ze tří stran, kdy na rozložené vojsko nejprve udeřila masa Vartemberské jízdy, která prorazila mnohem slabší jízdní krytí Sasů a uvolnila tak cestu silnému jádru těžké pěchoty ve Vartemberských barvách. K dokončení porážky se na nebohé Sasy ještě vyřítila Žatecká posádka. Saská jízda brzy zanechala svou pěchotu svému osudu a v malých skupinkách unikla směrem ke Střekovu pronásledována vartemberskou jízdou, která nejednoho jezdce dohnala a zahubila. Saská pěchota tuto možnost neměla, zkušeným manévrováním Vartemberského vojska byla natlačena do řeky Ohře a do jednoho pobita a zajata. K večeru se navíc našlo i tělo velitele saského vojska von Bübersteina, který zemřel zasažen uherským šípem do zad při útěku... Ztráty Vartemberků i Pražanů jsou bezmála zanedbatelné. Zároveň bylo osvobozeno i město Žatec a tak mohla Praha vybrat svou taxu a vyplatit žold zdejší posádce, avšak okolí Žatce je zle popleněno a potrvá do začátku nového roku než se úplně zotaví (-50 kpg na jedno kolo)

Tak či onak, saské křížácké vojsko je minulostí. Sasové narychlo vyslali posilu na hrad Střekov, aby zabránili jeho rychlému pádu a rychle shání po německých městech nové žoldnéře, aby pomstili tuto potupu. Čeněk z Vartemberka dokonal svou zradu a byl za své činy obratem vyobcován z církve a králem označen za zemského škůdce.

Druhé pražské vojsko pochodující od Prahy zatím překročilo v klidu řeku Ohři a oblehlo město Litoměřice. Při přechodu přes řeku bylo obtěžováno karlštejnskou lehkou jízdou, která nicméně dostala znepokojivé zprávy, že přes Vltavu se rychle blíží pražská jízda před níž raději s předstihem ustoupila do bezpečí hradu Křivoklát.

Na jihu Čech přinesla obměna na postu nejvyššího hejtmana Táborské obce pronikavou změnu strategie. Nový velitel Táborského vojska se rozhodl sledovat hned dva cíle najednou, hlavní síla táborského polního vojska se pokusila vyhledat bitvu s Rožmberským vojskem, které nicméně nejevilo žádnou ochotu bitvu svést a pokaždé, když se Táborské vojsko rozestavilo do bojové formace s vozy, tak katolíci prostě ustoupili a získali náskok, než Táborští opět hradbu rozpojili do pochodové formace. K generální bitvě tak nedošlo a katolické vojsko beze ztrát ustoupilo do Jindřichova Hradce, husité si tak museli vylít vztek alespoň na dřevěných provizorních mostech, které v létě postavili katolíci přes Vltavu.

Druhý odřad táborského polního vojska měl však podobně důležitých úkol, relativně nepříliš silná skupina vojska ovšem s těžkými obléhacími děly vyrazila přes Vltavu směrem na nebráněnou Plzeň, kterou oblehla a začala ostřelovat těžkými děly! Jakkoliv není vojsko pravděpodobně dost silné na úspěšnou zteč a se zimou za humny není dlouhé obléhání příliš pravděpodobné, nepochybně obležení a poplenění Plzně značně zasáhne plány ambiciozního pána z Blatavníku, který již pohlíží na uvolněný úřad nejvyššího purkrabího, která by ho katapultovala do čela českého katolického panského stavu...

Tím končí události podzimu 1425, přichází zima a podle sedlácké moudrosti se zdá, že zemi jako trest za prolitou krev čeká boží trest v podobě tuhé zimy...


Říjen1425


Táborský svaz:
Sirotci:
Pražský svaz:
Vartemberkové:
Šternberkové
Pernštejnové
Rožmberkové
Plzeňský landfrýd

Křížová výprava

Katolíci Zemí Koruny české
Moravská kališnická jednota
Lužický městský svaz
Uherské království
Rakouské vévodství
Bavorské vévodství
Saské vévodství

Polské království
Obrázek

Uživatelský avatar
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8927
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Léta páně 1425 - 2. pololetí

Příspěvek od Vals » 17 lis 2012, 00:41

Listopad-Prosinec 1425


Obrázek

Obléhání v zimě je vždy obtížnou záležitostí...


Po porážce katolických vojsk v severozápadních Čechách přišlo sychravé počasí, které posléze vystřídal první sníh. Špatné počasí udělalo ze zdejší krajiny hotové peklo pro každé vojsko, které nemělo dost rozumu a netráví zimu v teple kvartýrů a krčem. Vartemberské i Saské vojsko této možnosti využilo a zimní měsíce využily k doplnění ztrát tohoto podzimu. Nikoliv však pražské vojsko. Pražský svaz na podzim vyslal ke katolickému městu Litoměřice nevelikou skupinu vojska bez větší podpory a prakticky bez jakéhokoliv odhodlání. Strázeň obléhání pražské žoldnéře zcela zlomilo. Zatímco v Litoměřicích sloupy dýmu a vůně dávaly vědět, že město je na obléhání dobře připraveno a obránci nijak nestrádají, obléhatelé žili v provizorních příbytcích a na tom málo potravin, které se jim podařilo objevit v opuštěném okolí. Na začátku prosince po první silných mrazech došlo ke vzpouře – žoldnéři dali svým velitelům jasně najevo, že již nadále strádat nehodlají v bezvýsledném obléhání a proti svým rozkazům se odebrali do Žatce, kam dorazila armáda ke konci měsíce zcela vnitřně rozložená a s citelnými ztrátami, které si vybral mráz a hlad...

Ve Východních Čechách přineslo bláto a sníh naprostý klid, mohutné kališnické vojsko v Pardubicích i katolické na Svojanově zimují a střádají síly... Pouze Šternberkové vyslali oddíl jízdy znepříjemňovat život obyvatelům vesnic kolem Tábora, avšak v zimě trpí bezmála víc samotní plenitelé než plenění...

Hlavní události se tentokrát odehrávaly na jihu Čech. Zde se v podzimních lijácích vydalo na pochod ohromné katolické vojsko z Jindřichova Hradce. Vrchní velitel Martin z Blatavníku nicméně své vojsko rozdělil na dvě části z nichž jedna se vydala hustými hvozdy směrem k Táboru. Tato skupina se posléze ve špatném počasí doslova ztratila v podmáčených a posléze zapadaných lesích, kde bez jakékoliv možnosti spojení s hlavní armádou, zásobování či dokonce i jen rekvírování zásob nejenže nezasáhla do dění, ale především tváří v tvář hladu a zimě utrpěla děsivé ztráty. Na konci období se její zoufalé zbytky vynořily u Tábora, který však ani nebyly schopné pořádně oblehnout a demoralizovaná armáda se rozptýlila po kraji v zoufalé snaze zrekvírovat na místních nějaké zásoby potravin... (kdo to kdy slyšel v zimě táhnout vojskem přes nejhustější hvozd...). Tábor je tak pouze částečně obležen (podobně jako byl Žatec).

Hlavní síla katolíků se nicméně vydala ve spořádané formaci na severozápad směrem k Písku. Jakkoliv byl v tomto studeném a mokrém počasí pochod nepříjemný a demoralizující, přeci jenom se nešlo hvozdem a tak vojsku nehrozil hlad ani ztráta orientace. Pečlivý kališnický průzkum byl nicméně na pozoru a katolíkům se jejich plán opět začal bortit na základních předpokladech – vedlejší sbor byl ztracen mimo spojení a cestu hlavní armádě zahradilo kališnické vojsko před Pískem odkud ji nemohlo katolické vojsko jen tak minout.

Táborští, beznadějně přečíslení, zaujali pevnou skvěle bránitelnou vyvýšenou pozici na níž rozestavěli vozovou hradbu jakožto i provizorní polní opevnění, přičemž vlhké počasí proměnilo okolní nížinu v poloviční močál. Katolický plán s možností předsunutého odporu už před Pískem příliš nepočítal a velitel vojska Martin z Blatavníku svému vojsku příliš taktické invence nedodal, neboť svou pozornost věnoval spíše strategickému řízení operace. Velení pěchotě bylo svěřeno Oldřichu z Rožmberka, který nicméně neprojevil invenci pro změnu žádnou a celý pochod strávil v pozoruhodné apatii. Výsledkem bylo, že jihočeští katolíci opět zopakovali svou chybu jako dosud pokaždé – přespříliš promyšlený plán, který nepřežil první moment bitvy kombinovaný s přemrštěnou sebedůvěrou ve vlastní převahu. Koneckonců převaha byla 1800 ku 300 v jízdě a 7000 ku 3500.

Bitva svým počátkem připomínala poněkud slavné bitvy válek mezi Anglickým a Francouzským králem. Přinejmenším nálada v obou táborech připomínala náladu u Azincourtu. Na jedné straně sebejistí katolíci, které od jejich nepřátel choulících se v rozmočeném postavení, oddělovalo podmáčené pole i nálada. Na Táborské straně chladné, tiché odhodlání živené energickým Táborským hejtmanem. Na katolické straně spíše nezájem o samotnou bitvu, Oldřich z Rožmberka přenechal veškerou činnost Martinu z Blatavníka, na kterého bylo řízení poněkud hodně a více ho zajímaly logistické potíže s následujícím těžkým obléháním...

Podle rozkazu Martina z Blatavníku zahájila úder početná katolická jízda. Pán mocného landfrýdu nevzal vůbec v potaz špatné počasí či terén a nařídil narušit husitskou linii. V situaci, která byla, se snad dalo jen počkat na to, jak veliká katastrofa to bude. Podmáčená země naprosto zpomalila jízdu a udělala z ní téměř statický terč pro husitské houfnice a střelce. Jízdní útok se změnil prakticky v masakr a byl přerušen dřív než se vůbec přiblížil k vozové hradbě, jízdní formace se absolutně roztrhala a děsivé ztráty útok rozrušily, že neměl již více cenu. Uherští jezdci vypálili několik špatně mířených salv, které jim oplatilo zastřílené husitské dělostřelectvo a tím útok skončil v naprosté dezorganizaci a zmateném postupu zpět ke svým pozicím (Hod 10:3 pro kališníky). Katolická jízda byla prakticky z dalšího chodu bitvy vyřazena, neboť oddíly se na ústupu naprosto rozpadly do neuspořádaného chaosu a s mnoha důstojníky padlými byla reorganizace pomalá...

Nicméně jízda nebyla zdaleka hlavní silou katolíků – ta spočívala v početné pěchotě. Ta byla přeci jenom lépe vybavená na tento způsob boje, a i když jízda selhala v jakémkoliv oslabení Husitů, pořád zde byla dvojnásobná převaha v nohou. Včetně 2000 těžkých žoldnéřů v Rožmberských barvách. Pěchota promíšená střelci se rozprostřela do široké linie s posílenými křídly, aby se v souladu s rozkazem Martina z Blatavníku pokusila o vzetí husitů do kleští.

Pěchota byla o poznání úspěšnější, zejména lehčeji ozbrojené oddíly neměly s podmáčeným terénem takové potíže jako jízda s výjimkou míst, kde vedla jízda svůj útok a koně pole rozdupaly do hluboké břečky. Zároveň roztažení linie poněkud ztížilo husitským střelcům práci, k čemuž se přidala silná palba kušičníků. Husitští střelci provedli v pomalu se brodící a do svahu stoupající pěchotě čistku, ale na rozdíl od jízdního se jim nepodařilo útok zcela rozvrátit. Poněkud rozptýlená a oslabená pěchota se tak dostala k husitským pozicím a svedla lítý boj muž proti muži. Palba husitů a špatný terén nicméně způsobily, že se formace roztrhaly a útok tak neměl dostatečnou razanci, aby skutečně uspěl a po neúspěšném přetahování se o vozovou hradbu katolíci ustoupili, byť poněkud uspořádaněji než jejich jízda (6 : 3 pro husity).

Přes dosavadní neúspěch a těžké ztráty se po několikadenní přestávce rozhodli katolíci pro ještě jeden úder než napadne sníh a jakékoliv zimování v poli se stane nesnesitelným. Tentokrát byl úder přeci jenom organizovanější a husitům se nepodařilo útok rozvrátit palbou. Naopak husitská palba byla po těžkých ztrátách o poznání slabší. Na vozovou hradbu tak udeřila relativně spořádanější formace a dokonce se podařilo provést plánovaný klešťový útok na křídla. Útok byl několikrát pro vyčerpání přerušen a znovu obnoven a pokaždé se beznadějně přečíslení Husité dostali do o něco horší pozice. Raněných bylo brzy více než bojeschopných a jen málo naděje dával pohled do katolického tábora, kde byly sice ztráty dvakrát tak hrozné, ale přesto bylo katolíků o polovinu více. Nakonec útok uspěl, na jednom z křídel těžká pěchota prorazila vozovou hradbu a svedla boj s poslední zálohou – sesedlou lehkou jízdou a oddíly lehce raněných. Táborská pozice se dostala do neřešitelné situace, leč táborský hejtman trval na boji do posledního muže. Kdyby v tuto chvíli vydal hejtman rozkaz k ústupu, bylo by nepochybné, že by se značná část táborského vojska zachránila v nedalekém Písku. Ale vrchní hejtman trval na boji do posledního muže. Takhle vysoce motivované vojsko svedlo beznadějný boj v němž pustilo katolíkům příšerně žilou, ale již nemohlo útok vydržet. Nakonec rozhodla smrt velitele táborského polního vojska, nižší velitelé se rozhodli opustit beznadějnou pozici a zbytky táborského vojska prchly do Písku. Kdyby nebyla katolická jízda zcela vyplýtvána, tak by se možná nezachránil nikdo. Takto nechali husité na místě „pouze“ trén, děla a raněné. (3: 10 pro katolíky).

V katolickém táboře nicméně nevládla nijak vznešená nálada. Ztráty jsou ohromné, tak jako je Táborské vojsko téměř zničeno, katolické vojsko je možná v ještě horším stavu. Ranění umírají na bojišti či na tetan a jiné nemoci chycené z všudypřítomného studeného bahna. Morálka klesla na naprosté minimum a na rozdíl od husitů se přeživší nedostali do teplého bezpečí městských hradeb, ale uprostřed stále větších mrazů v provizorním táboře rozbitém před Pískem, neboť armáda nebyla rozhodně ve stavu schopném oblehnutí města, spíše na prahu vzpoury, které zabránilo snad jen dobré zásobování z nedalekého Jindřichova Hradce. Kdyby se ke ztrátám a mrazu přidal ještě hlad, jistě by ve vojsku nezůstal žoldnéř jediný...

Ztráty v bitvě jsou obrovské pro obě ztráty. Na kališnické straně přišlo polní vojsko o děla a vozy do jednoho, do Písku se dostalo jen tolik mužů, že dají dohromady sotva polovinu zdecimovaných pěších oddílů. Z 3800 mužů vojska se do Písku dostalo sotva 1100... Na katolické straně jsou ztráty naprosto stejně úděsné. Z bezmála 9000 katolíků zbyla o hodně méně než polovina, která nyní mrzne uprostřed vlhkých a nehostinných lužin u Vltavy v téměř nebojeschopném stavu...

Druhé Táborské vojsko u Plzně trpí podobně tuhou zimou, avšak dobrá morálka zatím udržuje vojsko bojeschopné a těžké dělostřelectvo již na několika místech prakticky zničilo plzeňské hradby. Ke zteči nicméně nedošlo a neboť se Táborité před zimou uchýlili do strategicky umístěných, pečlivě postavených táborů, tak není obležení rozhodně zcela neprodyšné. Na druhou stranu ani Táborské vojsko netrpí zimou tak, jak by trpělo, kdyby obléhalo důsledně...

Řádění husitských raubířů na Moravě zcela uzavřelo stezky pro katolíky. Výsledkem je úplná ztráta přísunu peněz od Slezských stavů křížové výpravě...


Listopad-Prosinec 1425


Táborský svaz:
Sirotci:
Pražský svaz:
Vartemberkové:
Šternberkové
Pernštejnové
Rožmberkové
Plzeňský landfrýd

Křížová výprava

Katolíci Zemí Koruny české
Moravská kališnická jednota
Lužický městský svaz
Uherské království
Rakouské vévodství
Bavorské vévodství
Saské vévodství

Polské království
Obrázek

Odpovědět

Zpět na „Husitské války“