Táborité

České země se ponořily do kruté občanské války. Reformní učení mistra Jana Husa zapustilo mezi českým obyvatelstvem silné kořeny a žádné z křížových výprav se nepodařilo husovy stoupence porazit. Nastal rok 1424, husiitské hnutí se pevně etablovalo v české kotlině a natolik zesílilo, že začalo být požíráno spory uvnitř. Geniální Jan Žižka navíc umírá a s ním i naděje na plné sjednocení všech Husitů pod poraporem disciplinovaných polních vojsk. Co bude dál po Žižkově smrti? To se nedá dopředu předpovědět...

Moderátoři: Dekl, Vals

Uživatelský avatar
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4609
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Táborité

Příspěvek od Atlantis » 07 říj 2012, 10:01

Táborský městský svaz

Obrázek

Historie: Po vzplanutí husitské rebelie na přelomu let 1419/1420 se tato jako požár šířila po většině Čech. Nejinak tomu bylo i v Čechách jižních, kde na počátku jara roku 1420 malá skupina husitů získala město Sezimovo Ústí a spolu s ním i nedaleký hrad Hradiště. Povzbuzeni tímto úspěchem, jež jasně ukazoval, že Bůh je jim nakloněn, rozhodly se na místě tohoto hradu vybudovat vzorovou husitskou obec, zvící se Hradiště hory Tábor, pojmenovaný podle v bibli zmíněné hory Tábor, jež se nachází poblíž Nazaretu. Hradiště hory Tábor (postupně pro většinu lidí již pouze Tábor) utěšeně rostl a nabýval na významu. Osada (na konci jara 1420 již město) byla řízena přísně dle tradic prvních křesťanských obcí. Nikdo neměl žádného soukromého světského majetku, všechno bylo všech, příchozí veškerý svůj předchozí majetek při příchodu odevzdávali do přistavených obrovských kádí. Dalším významným milníkem se stal konec března 1420, kdy do Tábora přichází výprava Plzeňských husitů, vedená Břeňkem ze Švihova a Janem Žižkou z Trocnova, která nedaleko Sudoměře dokázala porazit mocné vojsko katolických rytířů, jež v ní (mylně) viděli snadnou kořist. Sláva tohoto vítězství povýšila Jana Žižku z Trocnova mezi jednoho ze 4 hlavních táborských hejtmanů a povzbudila Táborské k provedení mnoha protiútoků po celých jižních Čechách. První krizová chvíle pro Tábor pak přišla v červnu 1420, kdy většina vojska odtáhla na pomoc Praze před 1. křížovou výpravou. Toho využíl Oldřich z Rožmberka, aby oslabený Tábor oblehl. Jeho obléhací vojska však bylo zahnáno jízdou vedenou hejtmanem Mikulášem z Husy a poté, co se v srpnu 1420 vrátila polní vojska v čele se Žižkou zpět do Tábora, zahájili Husité drtivou protiofenzívu proti rožmberskému panství. Prachatice, Vodňany, Lomnice...město za městem, hradiště za hradištěm padala do náruče kalicha, až nakonec 18. listopadu 1420 zoufalý Rožmberk uzavírá s Táborem potupný mír.
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)

Uživatelský avatar
Jan III.
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1768
Registrován: 09 bře 2012, 15:55

Re: Táborité

Příspěvek od Jan III. » 08 lis 2012, 19:44

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/c ... lugosz.jpg
Vrchní Hejtman Táborského Svazu Jan Oldřich z Černovic

V polovině měsíce září, Léta Páně 1425 došlo v Táborském Městském svazu ke změně. Možná malé, možná velké, to rozhodne až historie. Hejtmané a duchovní, stojící v čele Tábora, si konečně uvědomili, jak je jejich velitelský systém nepružný. Pořádání jednání několika hejtmanů mohlo být dostatečné v dobách míru, nicméně nyní, v čase války, se ukázala potřeba jednotného, rychlého a efektivního velení. Proto byl 3. září, Léta Páně 1425 zvolen tzv. "Vrchní Hejtman," jakožto nejvyšší a neomezený velitel Táborského Svazu v časech válečných. Nestal se jím nikdo jiný, Jan Oldřich z Černovic, zvaný "Třetí Janek."
konzul Decimus "Semotus" Purpurový
První Rádce Telendir Lingwenský
Edmund Granddale, král Východní Anglie
Jan Tarmun z Jezerního Vědrokrvu, zvaný Jantar z jezera, Malleus maleficarum, paladin Světla Svatého, vůdce Hornozemské aliance
Vrchní Hejtman Táborského Svazu Jan Oldřich z Černovic(†)
Jan Tarmun I. z Jezerních Vědrokrv, velmistr Řádu Dlátenického, biskup Taulunský a právoplatný král Terenie
Parwaein I. Tamnicir, kníže Větrodolský, první rádce Svojška I., krále Kalwenského(†)
Lothar I., Markus I. Ansa, král Slaromský
Polní podmaršálek Johann Peter de Beaulieu, vrchní velitel rakouských vojsk v Itálii 1796
Kde je vůle, je i způsob!

Uživatelský avatar
Jan III.
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1768
Registrován: 09 bře 2012, 15:55

Re: Táborité

Příspěvek od Jan III. » 17 lis 2012, 13:24

Vrchní hejtman Táborského svazu s hrůzou sledoval průvod přeživších, vracejících se z bitvy s Plzeňsko-Rožmberským vojskem. Krve by se v něm nedořezal. Když mu průzkum oznámil blížící se katolické sbory, viděl v tom zpočátku obrovskou příležitost. Příležitost, která mu v říjnu utekla jen o chlup. Zničení podstatné části katolických sil v Jižních Čechách v jedné velké bitvě. Navíc za takových skvělým podmínek. První sníh, vlkho a zima decimovaly katoliky samy o sobě. Zbývalo jen, aby jejich zkázu dokonal.
Teď už mu to všechno nepřišlo jako nejlepší nápad. Kdyby nechal vojsko za hradbami, mohl počkat, až příroda zničí nepřítele sama, zatímco jeho vojáci se budou hřát u kamen, aby na jaře katolíky vypráskali. Kdyby nepřikázal bojovat do posledního muže, mohla se většina jeho mužů zachránit. Kdyby šel s vojskem do boje osobně, mohl lépe reagovat a vhodnější taktikou snad i Plzeňské porazit. Kdyby, kdyby...
Jenže teď nebyl čas na litování. Teď bylo třeba jednat! Nepřítel řádí v okolí Tábora a blíží se k Písku! Pokud nebude teď hned jednat, teprve pak bude vše doopravdy ztraceno! "Nelituj se a konej!" praví klasik.
A přesně tak Jan Oldřich z Černovic udělal! Přestal se litovat a dal se do práce!
konzul Decimus "Semotus" Purpurový
První Rádce Telendir Lingwenský
Edmund Granddale, král Východní Anglie
Jan Tarmun z Jezerního Vědrokrvu, zvaný Jantar z jezera, Malleus maleficarum, paladin Světla Svatého, vůdce Hornozemské aliance
Vrchní Hejtman Táborského Svazu Jan Oldřich z Černovic(†)
Jan Tarmun I. z Jezerních Vědrokrv, velmistr Řádu Dlátenického, biskup Taulunský a právoplatný král Terenie
Parwaein I. Tamnicir, kníže Větrodolský, první rádce Svojška I., krále Kalwenského(†)
Lothar I., Markus I. Ansa, král Slaromský
Polní podmaršálek Johann Peter de Beaulieu, vrchní velitel rakouských vojsk v Itálii 1796
Kde je vůle, je i způsob!

Uživatelský avatar
Jan III.
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1768
Registrován: 09 bře 2012, 15:55

Re: Táborité

Příspěvek od Jan III. » 17 lis 2012, 14:24

Projev vrchního hejtmana Jana Oldřicha z Černovic, na náměstí Píseckém:
"Bratři, slyšte! Nebudu vám zatajovat porážku, kterou nám před několika dny utržilo katolické vojsko Martina z Blatavníka. Začínají těžké časy. Rožmberkové táboří sotva pár dní odsud, další oddíly dotírají na hradby Tábora a od severu se blíží Šternberkové! Ano, teče nám do bot. Jenže my se nedáme! Možná jsme na tom špatně, ale i panstvo dostalo pěkný kopanec do zadku! Více než polovinu jejich přisluhovačů jsme poslali do Pekel, ze kterých vzešli! A i když jsme byli poraženi, oni tuhle bitvu nevyhráli!
Kdysi jsem slyšel o jednom řeckém králi, zvaném Pyrrhos. Vyhrál mnoho bitev, takřka žádnou neprohrál, avšak válku nevyhrál žádnou! Po jednom ze svých vítězství sám sklesle prohlásil: Ještě jedno takové vítězství a jsem zcela zničen! Jeho úspěchy byly vykoupeny obrovskými ztrátami. Stejně jako dnes vítězství katolické! A proto vám dnes slibuji toto: Ještě jedna taková porážka a vítězství je naše!
Naše hradby jsou pevné, stejně jako naše odhodlání! Zima vrcholí a nejsme to my, kdo teď bude venku trpět zimou a hladem! Sýpky jsou plné a naši bratři z venkova jsou již na cestě, aby nás podpořili v naší společné věci a boji! Boji, který dovedeme až do úspěšného konce! My zvítězíme, bratři, my zvítězíme!"
(Stejný projev byl pronesen i ve městě Táboře, z úst hejtmana Samuela Vlka z Vlkova, velitele táborské obrany.)

hlas vrchního Táborského Svazu dozněl a vojevůdce pozvedl k nebi svůj palcát, plno odhodlání jít v čele svého vojska do bitvy, která by klidně mohla být jeho poslední.
Předtím toho však musí ještě hodně vykonat...

(O reakci a nadšení lidu nechť prosím rozhodně PJ. :wink: )
konzul Decimus "Semotus" Purpurový
První Rádce Telendir Lingwenský
Edmund Granddale, král Východní Anglie
Jan Tarmun z Jezerního Vědrokrvu, zvaný Jantar z jezera, Malleus maleficarum, paladin Světla Svatého, vůdce Hornozemské aliance
Vrchní Hejtman Táborského Svazu Jan Oldřich z Černovic(†)
Jan Tarmun I. z Jezerních Vědrokrv, velmistr Řádu Dlátenického, biskup Taulunský a právoplatný král Terenie
Parwaein I. Tamnicir, kníže Větrodolský, první rádce Svojška I., krále Kalwenského(†)
Lothar I., Markus I. Ansa, král Slaromský
Polní podmaršálek Johann Peter de Beaulieu, vrchní velitel rakouských vojsk v Itálii 1796
Kde je vůle, je i způsob!

Uživatelský avatar
Jan III.
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1768
Registrován: 09 bře 2012, 15:55

Re: Táborité

Příspěvek od Jan III. » 23 led 2013, 20:29

Po pádu Plzně do rukou husitů se dalším přirozeným cílem hejtmana Jana Oldřicha staly Domažlice. Prakticky poslední država Landfriedu v západočeském pohraničí. Již jednou se toto hrdé, husitské město otevřeně pokusilo připojit k Táborskému svazu, avšak prostý lid byl napaden, posekán a rozehnán podlými plzeňskými knechty, kteří se do města robili vprostřed povstání. Okupanti rychle připojili město k majetkům Landfriedu, ale ne na dlouho!
Již o pár měsíců později přitáhl sám táborský hejtman, s desítkami vozů, plných odvážných cepníků a pavézíků, doprovázen pražskou kavalerií a s pomocí hrdého domažlického lidu město nejen napadl, ale rovnou dobyl. Cizáčtí knechti nedokázali udržet pořádek ani ve svých řadách, natožpak v ulicích a na obranu hradeb tak nebylo ani pomyšlení. Beznadějně přečísleni a obklíčeni houfy bojechtivých měšťanů neměli nejmenší šanci. To nebyla bitva, ale masakr.
Posledních několik přeživších se uchýlilo do citadely, v naději, že tam snad budou před řádícími husitskými bojovníky v bezpečí. Jak strašně se spletli. Útok, jehož se účastnil i sám táborský hejtman rychle prorazil bránu pevnůstky, čímž zlomil veškerý odpor obránců. Zbytek bitvy byl už jen hon. Hon za kořistí a prchajícími nepřátely, kteří by snad mohli při troše štěstí přinést do kapsy Táborského svazu tučné výkupné. A v tomto směru se hejtmanu Janu Oldřichovi podařil vskutku svělý a nečekaný úlovek! Ve zdech citadely sice nenašel Jošta z Blatavníku, který moudře upustil od úmyslu přenést velení sil Landfriedu do Domažlic a raději zůstal na hradě Žebráku, ani žádného z dalších čelních představitelů západočeské šlechty, ale i tak se mu podařil nečekaný úspěch!
V jedné z komnat nalezl Johanu z Blatavníku, vlastní sestru Jošta z Blatavníku! Něco takového se nepodaří každý den! Hejtman Jan Oldřich se opět o kousek přiblížil k toužebně očekávanému vítězství na západě a snad i míru v celém Českém království.
konzul Decimus "Semotus" Purpurový
První Rádce Telendir Lingwenský
Edmund Granddale, král Východní Anglie
Jan Tarmun z Jezerního Vědrokrvu, zvaný Jantar z jezera, Malleus maleficarum, paladin Světla Svatého, vůdce Hornozemské aliance
Vrchní Hejtman Táborského Svazu Jan Oldřich z Černovic(†)
Jan Tarmun I. z Jezerních Vědrokrv, velmistr Řádu Dlátenického, biskup Taulunský a právoplatný král Terenie
Parwaein I. Tamnicir, kníže Větrodolský, první rádce Svojška I., krále Kalwenského(†)
Lothar I., Markus I. Ansa, král Slaromský
Polní podmaršálek Johann Peter de Beaulieu, vrchní velitel rakouských vojsk v Itálii 1796
Kde je vůle, je i způsob!

Uživatelský avatar
Jan III.
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1768
Registrován: 09 bře 2012, 15:55

Re: Táborité

Příspěvek od Jan III. » 06 bře 2013, 10:37

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/c ... mbourg.jpg

Bůh je vrtošivý a kdoví proč si čas od času na někoho zasedne. V posledních letech si zasedl především na rod Blatavníků. Rána za ranou stíhá kdysi starobylý rod moravských velmožů. Smrt Martina z Blatavníka, Pád Plzně, Tachova a Domažlic, zajetí Johany z Blatavníka, těžká nemoc Jošta z Blatavníka, posledního dědice hlavní rodové linie Blatavníků,... Bude těm pohromám kdy konec?
Těžko říct. Neb poslední zprávy, jež se šíří Čechami nelze jednoznačně zařadit ani do jedné kategorie. Vrchní Táborský Hejtman Jan Oldřich z Černovic se rozhodl pojmout za manželku Johanu z Blatavníka, toho času zajatkyni v rukou Táborského Svazu, starší sestru Jošta z Blatavníka. Těžko říci, zda byl sňatek uzavřen z lásky, či důvodů politických. Novomanželé sice nepůsobili zrovna jako milenci, ale žádné očima vrhané blesky také nikdo nezaznamenal. Spíše než cokoliv jiného má tedy být tato svatba pokusem o jakési náboženské usmíření, neboť obřad vedli pok po boku katolický farář z okolí Tachova a prostý příslušník Táborského duchovenstva. Navíc byla jako dějiště této významné události vybrána Plzeň, převážně katolické město, nyní ovládané husity.
Nicméně zlí jazykové v celé věci vidí spíše něco docela jiného, než pokus sblížit katolíky a kališníky. Poukazují na to, že po Joštově případné smrti by mohly dle zákona majetky Blatavníků přejít na jeho sestry Johanu a Magdalénu, tedy i na hejtmana Jana Oldřicha. Ačkoliv si lze něco takového, přinejmenším po dobu trvání války, dost těžko představit, Černovicovy šance nejsou nejmenší.
konzul Decimus "Semotus" Purpurový
První Rádce Telendir Lingwenský
Edmund Granddale, král Východní Anglie
Jan Tarmun z Jezerního Vědrokrvu, zvaný Jantar z jezera, Malleus maleficarum, paladin Světla Svatého, vůdce Hornozemské aliance
Vrchní Hejtman Táborského Svazu Jan Oldřich z Černovic(†)
Jan Tarmun I. z Jezerních Vědrokrv, velmistr Řádu Dlátenického, biskup Taulunský a právoplatný král Terenie
Parwaein I. Tamnicir, kníže Větrodolský, první rádce Svojška I., krále Kalwenského(†)
Lothar I., Markus I. Ansa, král Slaromský
Polní podmaršálek Johann Peter de Beaulieu, vrchní velitel rakouských vojsk v Itálii 1796
Kde je vůle, je i způsob!

Odpovědět

Zpět na „Husitské války“