Austriae est emperAARe orbi universo – Rakouské AAR

Proveď svůj národ obdobím monarchií přes kolonizaci světa až k vytvoření impéria ovládajícího celou planetu na počátku 20. století.

Moderátoři: Atlantis, Vals, Phoenix, Princ Evžen Savojský

Uživatelský avatar
821
Major
Major
Příspěvky: 2797
Registrován: 16 zář 2008, 16:45
Bydliště: Pressburg

Re: Austriae est emperAARe orbi universo – Rakouské AAR

Příspěvek od 821 » 30 kvě 2013, 10:24

este doplnim ktym zmenam bojov, u kazdej armady mas v percantach aky maju prieskum(najlespi na to su husary) a obliehanie a ako bolo povedane, Prusko malo asi vsetko lepsie a s ich literacy je dost mozne, ze aj lepsie zbrane
És per Catalunya, per la llibertat...
Que moriràs lluitant, si cal!

sedlyboy352
Rotný
Rotný
Příspěvky: 120
Registrován: 18 čer 2010, 20:02

Re: Austriae est emperAARe orbi universo – Rakouské AAR

Příspěvek od sedlyboy352 » 30 kvě 2013, 10:40

Aha. No, koukám, že jsem si nevybral pro dělání rakouského AAR příliš šťastné období :D

Uživatelský avatar
Red
Nadrotmistr
Nadrotmistr
Příspěvky: 240
Registrován: 18 čer 2007, 19:49
Bydliště: Praha

Re: Austriae est emperAARe orbi universo – Rakouské AAR

Příspěvek od Red » 30 kvě 2013, 11:54

Ale čtu to jedním dechem, jen tak dál. Morava nesmí zůstat pod Prusy, to je snad doufám jasné. :urazeny:

Uživatelský avatar
821
Major
Major
Příspěvky: 2797
Registrován: 16 zář 2008, 16:45
Bydliště: Pressburg

Re: Austriae est emperAARe orbi universo – Rakouské AAR

Příspěvek od 821 » 30 kvě 2013, 12:09

jj cistanie dobre, skoda, ze ja niesom moc na pisanie

btw. Preußens gloria :mrgreen: aj ked momentalne by sa skor hodilo



https://www.youtube.com/watch?v=_Zk6eXvCiuo[/tuber2] :party:
És per Catalunya, per la llibertat...
Que moriràs lluitant, si cal!

sedlyboy352
Rotný
Rotný
Příspěvky: 120
Registrován: 18 čer 2010, 20:02

Re: Austriae est emperAARe orbi universo – Rakouské AAR

Příspěvek od sedlyboy352 » 31 kvě 2013, 21:59

Část třetí: Orel povstal z popela (1859-1872)
1859-1867
Na počátku roku byl po prohrané II. prusko-rakouské válce byl státním kancléřem jmenován Johann Kempen, který v rakouských zemích nastolil tzv. neoabsolutismus. Jakékoliv ústupky obyvatelstvu byly minulostí, dvojice císař-kancléř byla ztělesněním boha na zemi. Ekonomická svoboda byla notně omezena, kapitalisté a aristokraté platili stejně vysoké daně jako kdokoliv ostatní. Kempen však tímto krokem nesledoval nic zpátečnického, sám se pustil do masivní výstavby továren a železnic po celé zemi, dělo se tak nicméně pod záštitou státu. Výtěžky z vysokých cel byly využity na obnovení rakouské armády.

Obrázek
Johann Kempen...

Obrázek
...a politika kterou zavedl

Úpadek Rakouska na konci 50. let byl stvrzen rozmachem Jihoněmeckého spolku. Ten se stal zejména díky vyspělému průmyslu respektovaným členem klubu světových velmocí. Zároveň jeho představitelé oznámili, že ukončují vazalský vztah vůči Rakousku. Kempen nebyl v posici, kdy by s tím mohl něco dělat, pouze se ujistil, že spojenecká smlouva zůstane zachována.
V roce 1860 Řekové už tradičně vystoupili s požadavkem navrácení území na úkor Osmanské říše, tento požadavek však vyšuměl do ztracena. V tom samém roce publikoval německý filosof Karel Marx Komunistický manifest, který odstartoval vlnu zakládání socialistických stran po Evropě. Rok 1861 je vzpomínán zejména kvůli další chřipkové epidemii.

Obrázek
Řecko-turecká krise

Obrázek
Řešení krise

Obrázek
Komunistický manifest

Další řecký pokus ovládnutí části Turecka se udál v roce 1862. Na řeckou stranu se tradičně přidalo Spojené království, na tureckou stejně tradiční Rusko. Kempen nechtěl zůstat mimo hru, a tak rovněž deklaroval obranu celistvosti Osmanské říše. Krise přerostla v regulérní válku, ve které zůstaly Řecko a Spojené království osamoceny proti alianci Turecka, Ruska, Pruska, Francie a Rakouska. Na počátku roku Švédsko vypovědělo vojenskou smlouvu, kterou s námi měli (dostalo se do ruské sféry). Srbsko poněkud neuváženě vyhlásilo Turecku válku, záhy bylo ale poraženo. Oslabení Srbska Kempen chytře využil a uzavřel s tímto členem rakouské sféry vojenskou smlouvu. Na Balkáně se situace vyvíjela v neprospěch Řecka. To bylo dokonce přinuceno odstoupit Francii celý Peloponés.

Obrázek
Válka s Řeckem a Spojeným královstvím

Obrázek
Rakousko-srbská aliance

Obrázek
Řekové vzdávající se Peloponésu

Na konci roku 1864 se Britové vylodili v rakouském Kotoru. Kempen, který do války původně nechtěl vůbec vojensky zasahovat, tak musel na samý jih monarchie poslat dvě armády. Mezitím však Brity porazili Prusové, nicméně jedna armáda přece jen v Kotoru zůstala pro případ další britské invase (dokonce dorazila Brity u Dubrovníku). V roce 1865 propukla revoluce v Benátkách, později byla potlačena. Téhož roku byla podepsána Ženevská konvence, jejíž signatáři se zavázali snížit náklady na zbrojení.

Obrázek
Historicky první bitva s Brity

Obrázek
Hanební Benátčané

Obrázek
Ženevská konvence

Válka s Brity stále pokračovala i v roce 1866. Jihoněmeckému spolku se podařilo získat do své sféry vlivu Sasko (na úkor Rakouska) a Hesse-Kassel (na úkor Pruska). Na první máj vypuklo velké slovenské povstání, které se s pomocí pruských vojsk (korzujících sem a tam ve směru Berlín-Balkán) podařilo potlačit. V tomto roce také vypukla další chřipková epidemie a bylo potlačeno další italské povstání. Následujícího roku propuklo slovinské povstání, Kempen také po několika letech navázal na svého předchůdce a obnovil práce na pohraničním opevnění.

Obrázek
Slovenské májové povstání

1868
Roku 1868 dosáhl Kempen neuvěřitelného diplomatického úspěchu, když se mu podařilo přidat Osmanskou říši do své sféry vlivu. Rakouská armáda pak zpečetila tento svazek vyhnáním Britů z tureckého Řecka, 18. září byl uzavřen mír. V tomto roce si také císař uvědomil rostoucí nespokojenost národů uvnitř monarchie a oznámil vytvoření Říšské rady (zákonodárného sboru) s platností od Nového roku.

Obrázek
Rozdrcení Britů ve Volosu

Obrázek
Mír se Spojeným královstvím

Obrázek
Volební právo pro majetné

1869
Na březen následujícího roku byly také přichystány historicky první volby do tohoto orgánu (hlasovacím právem ale disponovaly pouze nejvyšší vrstvy obyvatelstva). S těmito kroky nesouhlasil Kempen, protože se bál, že neobstojí v demokratické volbě.
Také v zahraničí se děly zajímavé věci. V březnu vyhlásilo Prusko válku Francii s cílem osvobození Alsaska-Lotrinska. Kempen stojící o hlasy voličů vycítil příležitost a stáhl veškerá vojska k hranicím s Pruskem. 30. června byla vyhlášena válka i mobilisace, všechny armády okamžitě vtrhly na Moravu a do Slezska. Připojili se k nám všichni spojenci až na Bosnu.

Obrázek
Prusko-francouzská válka

Obrázek
III. rakousko-pruská válka

Obrázek
A noviny zachycující oba akty

Na ofensivu ve Slezsku a na Moravě neměli Prusové odpověď, za to však vtrhli do Saska. 22. července bylo obsazeno Brno a započalo vytlačování Prusů ze Saska, mezitím byl ještě obsazen Zhořelec, Těšín a Olomouc. 21. srpna byli Prusové prchající ze Saska rozdrceni Rakušany v Ústí nad Labem v bitvě známé jako „pomsta za Prahu“. Na opačné frontě se Francouzům podařilo Prusy vyhnat z Alsaska, velké armády však ještě řádily v Belgii a Porýní bylo také velice dobře chráněno, to ale ostatně nebyla rakouská starost. V září už byla značná část Slezska (a celá Morava) dobyta, 18. září císař vydal ústavu, která potvrzovala vytvoření Říšské rady. V tomtéž měsíci započalo dobíjení Berlína mobilizovanými branci.

Obrázek
První výstřely války

Obrázek
Bitva v Ústí (naše standarta je bohužel schována pod standartou ??Luccy, Parmy??)

Obrázek
Vyhánění Prusů ze Saska

Obrázek
Zářijová ústava

Když byly ve Zhořelci zničeny poslední zbytky pruské armády na východní frontě a Sasko-Výmarsko požádalo o mír, rozhodl se Kempen požadovat na Prusku více než Moravu: nyní chtěl získat také Slezsko, které před více než sto lety ztratila císařovna Marie Terezie. Prusové však o tomto nehodlali diskutovat, a tak válka pokračovala dále. Na konci roku bylo rozhodnuto o vyslání pomoci na západní frontu, kde se armády Jihoněmeckého spolku trápily s pruskou přesilou.

Obrázek
Rozdrcení Prusů ve Zhořelci

Obrázek
Rozšíření válečných cílů

1870
V lednu nového roku proběhlo první obsazení Říšské rady, nikoliv však na základě voleb, ty proběhnou až v březnu. Již zmíněný kontingent vyslaný na západní frontu porazil Prusy u Stuttgartu, od tohoto okamžiku začali Prusové prohrávat také na západě. 17. ledna už si pruský král uvědomil, že Prusko je okamžik od totálního zhroucení a uzavřel mír, ještě více ponižující než ten, který před více než deseti lety vnutil Rakousku. Morava i Slezsko, ztracené děti, se znovu vrátily pod křídla habsburské monarchie.

Obrázek
První obsazení Říšské rady

Obrázek
Stuttgartský masakr

Obrázek
Situace před uzavřením míru...

Obrázek
...mír s Pruskem...

Obrázek
...a co z něj plyne

Obrázek
Po vyhrané válce jsme získali vedení na brigádou v Brazílii. V životě jsem jí nevyrobil, v životě jsem jí nevelel, v životě jsem nevyslal loďstvo do Brazílie. Kdo mi řekne, jak jsem k ní přišel, získá zlatého bludišťáka

Státní kancléř na sebe mohl být pyšný. Za deset let vybudoval z Rakouska čtvrtou největší ekonomiku na světě, odčinil příkoří z II. prusko-rakouské války a zařadil tak Rakousko znovu po bok nejmocnějších států Evropy, Francie a Spojeného království. Rakousku se dařilo také na poli vědy, 30. ledna oznámila rakouská expedice v Egyptě světu, že nalezla dlouho hledaný pramen Nilu. V březnu však proběhly dlouho připravované volby do parlamentu a v nich Kempen těsně prohrál.

Obrázek
Nalezení pramene Nilu

Obrázek
První volby do říšské rady

Volby roku 1870 patřily liberálům (v čele s Antonem von Schmerlingem), kteří se poprvé v dějinách Rakouska dostali ke slovu. Ihned zavedli poměrně rozsáhlé ekonomické reformy, které se úplně obrátily proti duchu předchozích deseti let. O polovinu byly sníženy daně z příjmu, clo bylo zrušeno a stejně tak dotování prodělečných továren. Stát do budoucna neměl do ekonomiky vůbec zasahovat. Spousta továren tak byla ze dne na den zavřena, další (podle kapitalistů výdělečnější) však rostly jako houby po dešti. Stanovisko vlády bylo takové, že po přechodové době (která neměla být delší jak jeden rok), se nezaměstnanost vrátí do normálních čísel a naopak ekonomická síla Rakouska skokově vyroste. Starému císaři a armádám nezaměstnaných nezbývalo nic jiného, než těmto slovům uvěřit.

Obrázek
Historicky první demokraticky zvolený ministerský předseda Anton von Schmerling

Ve stejném roce znovu propukla řecko-turecká krise, tentokrát se muselo za Turecko (součást rakouské sféry) jednoznačně postavit Rakousko. Proti Rakousku se postavila rozhodná koalice Spojeného království, Ruska, Španělska a samozřejmě Řecka. Francie měla naštěstí stále plné ruce práce s Pruskem. Diplomatické řešení krise nebylo vyloučeno, přesto však raději Schmerling převelel jednu armádu k řeckým hranicím a několik armád k ruským hranicím s Haličí. Jedna armáda zůstala v rakouském týlu.
Na konci roku padl Berlín do francouzských rukou, neokupovaný zbytek země zasáhla revoluce anarcho-liberálů.

1871
5. ledna se krise přelila ve válku. Proti nám stála výše zmíněná koalice, papírově v přesile, nicméně Spojené království i Španělsko budou mít velké logistické potíže s dopravením armád na frontu, a tak si Schmerling zachovával optimismus. Vojska ihned překročila turecko-řecké a rakousko-ruské hranice, byla vyhlášena mobilisace.

Obrázek
A z krise je rázem válka

Obrázek
Prostý plán rakouského generálního štábu

Na konci ledna padlo do rakouských rukou první ruské město (Balti), zanedlouho následovala další. Ukázalo se, že Rusko šlo do války naprosto nepřipravené. Pokud už rakouské armády v opuštěném Rusku nějakého protivníka nalezly, byl nemilosrdně poražen. V únoru se konečně objevila větší ruská armáda, která napadla tu naši v Lublinu, byla ale drtivě poražena. Stejné úspěchy slavili naši také v Řecku.

Obrázek
Bitva u Lublinu

Ale také Rakousko mělo problémy, ekonomické. Schmerlingovi liberálové měli možná recept pro ekonomický rozmach v dobách míru, ale premiérova posedlost minimálními daněmi a téměř nulovým clem málem vyústila v kolaps rakouské vojenské mašinerie, kterou v podstatě nebylo z čeho živit. A protože císař Ferdinand V. již v podstatě nevěděl o světě (bylo mu 78 let), habsburské rodinné kruhy si vynutily jeho resignaci. Na trůn byl dosazen Ferdinandův synovec František Josef, který začal ihned jednat. Odvolal Antona von Schmerlinga a na jeho premiérský post dosadil Eduarda Taaffeho, který v parlamentu vedl pravicovou konservativní koalici, tzv. Železný kruh. I přesto, že tato koalice neměla v parlamentu většinu, nový císař ji držel z důvodu války a jejího financování nad vodou.

Obrázek
Nový císař František Josef I.

Obrázek
Nový ministerský předseda Eduard Taafffe

5. března zavlála nad Athénami rakouská vlajka, řecká vláda byla nucena podepsat příměří. Tamní rakouská armáda ale ještě na území Balkánu zůstala a bojovala se sporadickými britskými a španělskými expedičními sbory.

Obrázek
Fronta v květnu

V květnu na východní frontě padl Kyjev, čehož Taaffe symbolicky využil k deklaraci válečných cílů ve válce s Ruskem – osvobození Ukrajiny. Ve stejnou dobu však Rusové konečně konsolidovali své síly a začali se systematickými protiofensivami, např. v Brest-Litevsku jsme je odrazili jen za vysokých ztrát. V září skončila prusko-francouzská válka, záhy propukla v Prusku anarcho-liberální revoluce. Pruský král Vilém byl zavražděn, moci se chopila buržoazie, tj. nejbohatší průmyslníci.

Obrázek
Za ukrajinskou svobodu!

Obrázek
Ruská protiofensiva v Brest-Litevsku

Obrázek
Pruská revoluce

Obrázek
V ulicích Berlína to vře

Poslední ofensiva před nastupující zimou skončila úspěšně, v listopadu ale aktivity našich armád utichají, je třeba doplnit ztráty. Rusové však tohoto využili k napadení turecké Malé Asie, kam se bohužel rakouské armády nemohou vzhledem k blokádě Úžin dostat.

Obrázek
Stav při zakopání fronty

1872
V počátečních zimních měsících nového roku podnikají Rusové neorganisované sebevražedné útoky. Na jaře přešly naše armády do nové ofensivy. Na severním úseku operují dvě naše armády a úspěšně obsazují nechráněná města. Na jižním úseku (u Kursku) se však naše ofensiva dočasně zastavila kvůli poměrně velkým (a nezvykle dobře vycvičeným) ruským armádám. V létě už je fronta hodně roztažená a rakouské armády mají problémy ji uhlídat (dírami pronikají četné ruské armády, zejména na jižním úseku). Bylo proto rozhodnuto, že jedna severní armáda vyrazí přímo na Petrohrad s cílem uspíšit válku a druhá půjde pomoci posílit obranná postavení na jihu. Když však byli Britové drtivě poraženi v Albánii, souhlasili jménem celé aliance s vyhlášením ukrajinské nezávislosti pod patronáží rakouské monarchie, mír byl podepsán 15. října.

Obrázek
Ruské a britské pokusy o zvrat války

Obrázek
Fronta před podepsáním míru

Obrázek
Nová politická mapa Evropy

Na počátku 70. let byla tedy partie rozehrána výrazně ve prospěch Rakouského císařství. Státy na jižní hranici byly všechny s výjimkou rumunských knížectví součástí sféry vlivu, hranice s Ruskem byly díky Ukrajině o polovinu kratší, na severu revolucí oslabené Prusko a na západě byly všechny státy s výjimkou Sardinie rakouskými spojenci anebo přímo součástí sféry vlivu. Potenciální nebezpečí představoval paradoxně císař František Josef I. a premiér Eduard Taaffe, tedy muži, kteří se postavili proti ústavním garancím z konce éry Ferdinanda I. Dobrotivého.

Uživatelský avatar
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4619
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Austriae est emperAARe orbi universo – Rakouské AAR

Příspěvek od Atlantis » 01 čer 2013, 00:12

Cool :clapping:

Jsem zvědav, co anarchistické Prusko vyrobí. IMO z toho bude jednou Evropu bolet hlava. A jinak dokonalé. Už by to jen chtělo revoluci v ruské Moldávii a její přičlenění k skutečné Moldávii a Rusové se mohou jít v Černomoří klouzat :)
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)

Cizinec
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3443
Registrován: 24 črc 2007, 21:10
Bydliště: Frei Stadt Hultschin, hlavní město Rzeczipospolite Prajzke

Re: Austriae est emperAARe orbi universo – Rakouské AAR

Příspěvek od Cizinec » 01 čer 2013, 04:42

Jelikož jsem Viktorku nikdy nehrál, tak by mě zajímalo, jaké následky má skutečnost, že se Osmanská říše dostala do sféry C. a K. vlivu. :)

Tak mě napadá, jak jsem se tak koukal na obsazené území - nedaly by se cíle války rozšířit ještě o osvobození Polska? ;) (Ovšem chápu, že by to mohlo být trochu problematické - pak bychom neměli C. a K. (vlastně C., K. a K.) ale C., K., K. a K. ;) )
SOMUA měla dvě verze - model "standart" s poklopem a model "kabrio" bez poklopu.

Dekl je ve skutečnosti Dekl.

šedá eminence na dvoře Obodritského Cara

(Fórové hry, kterých jsem se zúčastnil.)
Admirál de Étranger, Francouzské císařské loďstvo (Trafalgar 1805)
rytíř Johannes von Ausländer, prozatímní regent Sicilského království (Byzanc 1214)
Luigi Mario Forestiero, Il primo ministro del Regno d'Italia (Německo 1866)
Generál von Ausländer st., velitel 51.rezervní divize, hrdina od města Ypres (1915)
Generál von Ausländer ml., velitel 22.tankové divize, hrdina od Krymu (1942)
očekává další nasazení do bitevní vřavy

Hotentotenpotentatentanteatentäter

sedlyboy352
Rotný
Rotný
Příspěvky: 120
Registrován: 18 čer 2010, 20:02

Re: Austriae est emperAARe orbi universo – Rakouské AAR

Příspěvek od sedlyboy352 » 01 čer 2013, 08:18

Sfera vlivu - ten stat ti nemuze vyhlasit valku, mam pocit ze tam jsou i nejake ekonomicke vyhody (odebiraji tvoje zbozi nebo tak neco), je tam vysoka pravdepodobnost, ze prijmou alianci a volani do valky. Jinak nad polskem jsem premejslel jete pred ukrajinou, ale to bych odrizl mile prusy od rusu, a to tak uplne nechci :D

Uživatelský avatar
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8924
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Austriae est emperAARe orbi universo – Rakouské AAR

Příspěvek od Vals » 01 čer 2013, 08:55

Ta brigáda ti byla převedena od Prušáků - jedná se o brigádu naverbovanou v dobytém Slezsku (nebo Moravě) ještě Prušáky, která změní velitele při převodu území. Často se to nestává, protože obvykle člověk získá území až když zcela rozmlátí soupeřovy armády :)

sedlyboy352
Rotný
Rotný
Příspěvky: 120
Registrován: 18 čer 2010, 20:02

Re: Austriae est emperAARe orbi universo – Rakouské AAR

Příspěvek od sedlyboy352 » 01 čer 2013, 09:01

No jo, ale jak se za několik málo dnů mohla dostat do Brazílie? :D

Uživatelský avatar
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8924
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Austriae est emperAARe orbi universo – Rakouské AAR

Příspěvek od Vals » 01 čer 2013, 09:04

Poslali ji tam z nějakého důvodu už dříve Prusové a ty jsi ji prostě "zdědil".

9fabe
Štábní rotmistr
Štábní rotmistr
Příspěvky: 305
Registrován: 03 led 2010, 16:38

Re: Austriae est emperAARe orbi universo – Rakouské AAR

Příspěvek od 9fabe » 01 čer 2013, 09:11

proste prešla pod tvoje velenie kedže ide o vojakov z moravy alebo sliezska

sedlyboy352
Rotný
Rotný
Příspěvky: 120
Registrován: 18 čer 2010, 20:02

Re: Austriae est emperAARe orbi universo – Rakouské AAR

Příspěvek od sedlyboy352 » 01 čer 2013, 09:33

OK, dík za vysvětlení, nevěděl jsem, že to takhle zvláštně funguje.

Uživatelský avatar
jjelen
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1908
Registrován: 17 kvě 2010, 11:38

Re: Austriae est emperAARe orbi universo – Rakouské AAR

Příspěvek od jjelen » 01 čer 2013, 10:08

Pěkné! Jen ta Ukrajina je nějaká malá, východní hranice bych viděl spíš nějak takhle: Obrázek :twisted: (ať je klid od Ruska)
Hetharie V.: Kancléř Jeho knížecí Jasnosti Jiřího Lormanwenského Marek z Lesohradu

sedlyboy352
Rotný
Rotný
Příspěvky: 120
Registrován: 18 čer 2010, 20:02

Re: Austriae est emperAARe orbi universo – Rakouské AAR

Příspěvek od sedlyboy352 » 01 čer 2013, 10:19

Co to je sakra za mapu? Pokud vím, tak ke Kaspiku nesahala Ukrajina nikdy?! :D Každopádně s velikostí Ukrajiny toho moc nadělat nemůžu, musím se řídit tím, na co má Ukrajina ve hře core a v Rusku momentálně nemá core na nic.

Cizinec
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3443
Registrován: 24 črc 2007, 21:10
Bydliště: Frei Stadt Hultschin, hlavní město Rzeczipospolite Prajzke

Re: Austriae est emperAARe orbi universo – Rakouské AAR

Příspěvek od Cizinec » 01 čer 2013, 11:36

sedlyboy352 píše:Sfera vlivu - ten stat ti nemuze vyhlasit valku, mam pocit ze tam jsou i nejake ekonomicke vyhody (odebiraji tvoje zbozi nebo tak neco), je tam vysoka pravdepodobnost, ze prijmou alianci a volani do valky. Jinak nad polskem jsem premejslel jete pred ukrajinou, ale to bych odrizl mile prusy od rusu, a to tak uplne nechci :D
Tím pádem má teď RU v Osmanské říši celkem velké odbytiště - jen spotřebu alkoholu musí suplovat Ukrajina. :)
SOMUA měla dvě verze - model "standart" s poklopem a model "kabrio" bez poklopu.

Dekl je ve skutečnosti Dekl.

šedá eminence na dvoře Obodritského Cara

(Fórové hry, kterých jsem se zúčastnil.)
Admirál de Étranger, Francouzské císařské loďstvo (Trafalgar 1805)
rytíř Johannes von Ausländer, prozatímní regent Sicilského království (Byzanc 1214)
Luigi Mario Forestiero, Il primo ministro del Regno d'Italia (Německo 1866)
Generál von Ausländer st., velitel 51.rezervní divize, hrdina od města Ypres (1915)
Generál von Ausländer ml., velitel 22.tankové divize, hrdina od Krymu (1942)
očekává další nasazení do bitevní vřavy

Hotentotenpotentatentanteatentäter

Uživatelský avatar
Inconnu
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 157
Registrován: 06 led 2012, 09:55

Re: Austriae est emperAARe orbi universo – Rakouské AAR

Příspěvek od Inconnu » 03 čer 2013, 09:10

Nedávno jsem kdesi viděl nějakou statistiku spotřeby (nebo možná vývozu Prazdroje?) piva z poč. 20. stol. a Turci byli na jednom z čelných míst... Jestli to dělala jen evropská část (bylo to jistě před balkánskými válkami), se mi tak úplně nezdá.

Uživatelský avatar
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8924
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Austriae est emperAARe orbi universo – Rakouské AAR

Příspěvek od Vals » 03 čer 2013, 17:57

Statistika spotřeby cizích národů ve VickyII není, pouze vývoz. A bohužel zákaz alkoholu v muslimských zemích také ne...

sedlyboy352
Rotný
Rotný
Příspěvky: 120
Registrován: 18 čer 2010, 20:02

Re: Austriae est emperAARe orbi universo – Rakouské AAR

Příspěvek od sedlyboy352 » 24 čer 2013, 18:41

Část čtvrtá: Gründerzeit (1873-1876)

1873
Jak bylo zmíněno v minulé části vyprávění, Rakousko vstupovalo do další dekády značně posíleno navenek, potenciální hrozba se však skrývala uvnitř. V průběhu války odvolaný liberál Schmerling nebyl se situací vůbec spokojen, ihned po uzavření míru si sjednal u císaře audienci. V jejím průběhu si moc dobře uvědomoval, že z titulu bývalého ministerského předsedy si nemůže na rakouského císaře moc vyskakovat, a tak svou nelibost s císařovým popřením zářijové ústavy skrýval za různé diplomatické kudrliny. Císař tak brzy pochopil, že obrátit si proti sobě buržoazní elitu, která svírala v rukou otěže rakouského hospodářství, by nebylo příliš moudré. Výsledkem setkání byl tedy kompromisní lednový patent, který jemně pozměnil zářijovou ústavu: v čele vlády sice stojí zvolený ministerský předseda, ale panovník jej může v mimořádné situaci a na omezenou dobu nahradit jinou osobou, které sám důvěřuje. Po této omezené době musí být navíc vypsány nové volby. Tak se tedy stalo, Eduard Taaffe zůstal ministerským předsedou a na konec června byly vypsány nové volby. Mezitím vypuklo v sousedním Prusku další rozsáhlé povstání jakobínů i reakcionářů.

ObrázekObrázek

1. července byly konečně zveřejněny výsledky voleb, které tradičně ovládli liberálové v čele s Antonem von Schmerlingem. Lid však požadoval další svobody (ty jim však bohužel nemohl premiér i přes své přesvědčení zajistit), a tak v říjnu vypuklo mohutné stotisícové povstání. Navíc se opět vyrojilo znepokojivé množství nezaměstnaných dělníků, Schmerling je však tradičně chlácholil řečmi o dočasném stavu. Liberální vládě se nicméně podařilo v listopadu splatit všechny dluhy.

Obrázek
Obrázek
Obrázek

1874-1875
V doplňovacích volbách do parlamentu posílila pravice (o více než 3%). V tradičně rozbouřené Makedonii v roce 1874 znovu vypukla krise. Rakouský generální štáb přikázal preventivně přesunout armády do předem připravených posic: 4 armády se přesunuly k Prusku, jedna k řecko-tureckým hranicím a jedna zůstala v týlu.

Obrázek

Na počátku roku 1875 se krise přelila ve válku, kde proti sobě stály na straně jedné Rakousko, Francie, Turecko, Sicílie a Jihoněmecký spolek a na straně druhé Řecko, Prusko a Spojené království. Všechny armády s výjimkou jedné týlové přešly okamžitě do útoku. 10. ledna byla zničena devítitisícová pruská osádka ve Hnězdně, o týden později byl dobyt Kostřín. Velká pruská armáda pronikla do Čech, byla však bez milosti poražena, mezitím byly dobyty některé další provincie. Pruské síly už se však po počátečním překvapení stačily konsolidovat a pustily se do organizovaných protiútoků, které Rakušané s velkým úsilím více či méně úspěšně odráželi. Schmerling nechtěl navíc dopustit, aby se opakovala situace z minulé války, kdy byl jeho kabinet kvůli neschopnosti financovat válku odvolán, a tak razantním způsobem omezil výdaje na byrokratický aparát a školství. V Řecku se očividně nic podobného nepovedlo, a tak pár měsíců rakouské armády na Peloponésu stačilo k vyhlášení řeckého bankrotu. Pruská armáda obdržela největší porážky na konci března, kdy desetitisíce Prusů padly v bitvách u Kostřína a Brombergu.

Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek


V květnu bylo jasné, že štěstěna se také v této válce přiklonila na stranu Rakouského císařství, a tak Schmerling přikázal částečně demobilisovat některé nepotřebné jednotky, aby ulevil státní pokladně. 2. června navíc padly Athény (na konci dalšího měsíce pak skončila řecké kampaň úplně). 14. července se způli okupované Prusko ocitlo v krvavé revoluci, Rakouském okupované provincie nevyjímaje. Od dobývaného Berlína na západ se jednalo o pruské reakcionáře, na východ od něj se pokoušeli uplatnit své požadavky polští nacionalisté. I když přikázal Schmerling povstání bez milosti zlikvidovat (což se povedlo až na konci září), rozhodl se polské ambice do budoucna využít.

Obrázek
Pruské povstání v celé své šíři
Psaní do Vídně, 16. listopadu 1875
Vážený ministerský předsedo von Schmerlingu,
dovoluji si Vás seznámit s výsledky svého snažení ve věci pruské. Po několikaměsíčním dobývání dnes konečně padl Berlín, pruská armáda zbaběle prchla a kapitulaci jsem sjednával se starostou Hobrechtem, který mi také předal symbolické klíče od městských bran. Nutno dodat, že městské brány už v podstatě neexistují, a tak by vám tyto klíče měly dorazit jako válečná trofej společně s tímto dopisem.
Situace v Berlíně je znepokojivá, nespokojenost zdejších obyvatel s pruskou diktaturou se jednoduše přelila v nespokojenost s naší okupací. Nicméně naše profesionální armáda by již měla stačit na udržení Berlína a dobytí zbytku Pruska, proto doporučuji provést demobilisaci.
Dovoluji si Vás také upozornit na tzv. komunistický manifest, který vydal v Oldenburgu jakýsi Karl Marx. Blábolí v něm cosi o nadcházející diktatuře nejvyšších vrstev, navíc to vypadá, že lidé na to slyší. Hovořil jsem také se svými protějšky z Jihoněmeckého spolku a vypadá to, že se Spolek chystá rozšířit svou moc dále na sever, snad i sjednotit celý prostor? Být Vámi si dám na ty spiklence z jihu pozor, rozhodně nedoporučuji uzavřít předčasný mír s Pruskem a nechat jej na pospas Jihoněmeckému spolku.

S pozdravem,
Julius von Uchatius, generál IV. armády
Obrázek
Komunistický manifest

Anton von Schmerling dal na radu jednoho ze svých nejlepších generálů a s mírem vyčkával. Osmanská říše však odmítla vyčkávat a uzavřela se Spojeným královstvím separátní mír, ve kterém získala některé řecké ostrovy.

1876

Obrázek
Volby 1876

Obrázek
Okupace Pruska

V parlamentu se po Novém roce objevili někteří poslanci, hlásající se k Marxovým ideám. V březnu už bylo celé Prusko pod okupací Rakouska a Francie. Byly sníženy výdaje na armádu, začalo splácení válečných dluhů, což se záhy podařilo. 15. srpna vypuklo v Rakousku opětovné povstání anarcholiberálů, bylo však potlačeno. Revoluce se však přenesla také do okupovaného Pruska…
Psaní do Vídně, 27. října 1876
Vážený ministerský předsedo von Schmerlingu,
píšu vám v poměrně těžké hodině. Dnešním den by mohl znamenat obrat ve válce, která se doposud vyvíjela v náš prospěch. Zprávy, které chodily od rána do mého berlínského sídla, jsem sledoval pouze s nejvyšším znepokojením. V minulých dnech se v Lübecku vylodil bývalý pruský král Vilém I. Ten se po pruské buržoazní revoluci musel stáhnout do švédského exilu, teď si jej ale německé nezávislé státy povolaly zpět. Hamburg, Lübeck a tak dále už mají po krk francouzského a rakouského vměšování do německého prostoru a rozhodly se na jeho území obnovit monarchii. Jednotnou monarchii. Údajně dnes ráno byl Vilém I. provolán německým císařem (skandální to událost, od té doby, co žabožrouti zrušili tento institut, si tento titul nedovolil nikdo nárokovat). Malé německé státy, než aby sledovaly pozvolný pád Pruska, deklarovaly své sjednocení. Pruská podzemní organisace mi v poledne doručila hlavu (jak odporné!) lorda protektora, představitele buržoazní diktatury společně s dopisem, ve kterém oznámila, že pruský stát je minulostí a území se stává součástí Německého císařství společně s dalšími německými státy. V celém Berlíně to vře, necítím se zde bezpečně. Uctivě žádám o okamžité zvýšení přídělů a žoldu pro vojsko a další instrukce.
S pozdravem,
Julius von Uchatius, generál IV. armády
Psaní do Berlína, 2. listopadu 1876
Vážený generále Uchatie,
nic se nejí tak horké, jaké se to uvaří. I ke mně se donesly nejnovější události a vězte, že ve Vídni se nepropírá nic jiného, proto na události reaguji s veškerou vážností. Nicméně většina Pruska byla pod rakouskou okupací a stejně tak je tomu i teď. Prušáci mohou vyhlásit třeba Eldorádo, ale ani to nic nemění na tom, že pány na tamním území jsme teď my. Včera jsem přikázal uvést všechny armády do stavu bojové pohotovosti a několik z nich Vám zasílám na pomoc. Zpacifikujte případné revolucionáře na již dobytém území a pak pokračujte na západ dobýt území, která Vilém připojil k Prusku. Kolega Andrássy má alespoň jasno v tom, s kým bude po válce jednat o míru.
S pozdravem,
Anton von Schmerling, ministerský předseda
Obrázek
Německé císařství

Konec roku 1876 tak provázelo rozšiřování okupační správy na území bývalých německých států, dělo se tak v podstatě bez výraznějšího odporu. Ve Štětíne na konci roku vypuklo jepičí povstání rudých gard.

sedlyboy352
Rotný
Rotný
Příspěvky: 120
Registrován: 18 čer 2010, 20:02

Re: Austriae est emperAARe orbi universo – Rakouské AAR

Příspěvek od sedlyboy352 » 24 čer 2013, 19:56

Část pátá: Gründerzeit II (1877-1883)

1877

Obrázek

Obrázek
Před uzavřením míru

Na počátku roku posílila v parlamentu pravice, zejména na úkor liberálů. Bylo také dokončeno dobývání zbytku Německa, generál Uchatius se vrátil do Berlína 11. února. V pokračování války už však Schmerling příliš dobrého neviděl, a tak vyslal svého ministra zahraničí Andrássyho do Londýna. Andrássy se podle očekávání vrátil s dubnovým mírem, kterým bylo Německé císařství nuceno odstoupit nově vzniklému Polsku (které se stalo součástí rakouské sféry vlivu) území na východě. Německo si v této oblasti mohlo ponechat pouze oblast okolo města Královec.

Obrázek
Vznik Polska

Obrázek

Schmerlingovi se po uzavření míru znovu rozvázaly ruce k pokračování v liberální politice. Snížil clo na 10%, nezaměstnanost se konečně snížila na přijatelnou úroveň. Rakousko disponovalo 4 nejsilnější ekonomikou na světě. Po tolik očekávaném klidu ve střední Evropě se začal naopak bouřit okolní svět. Do turecko-egyptské války zasáhlo Rusko, které začalo rychle slavit úspěchy. Mělo velká vojska a Osmanská říše měla většinu jednotek nasazených v Sýrii. Tato delikátní situace si žádala nápravu na nejvyšší úrovni, a proto došlo k haličské schůzce cara a císaře. Poté, co se car zavázal k tomu, že ve válce nebude dosahovat o nic jiného, než o status quo, rakouský císař slíbil, že do války nezasáhne. Také na americkém kontinentu se válčilo, a to mezi francouzsko-brazilskou koalicí a Spojenými státy americkými, které na své straně měly další jihoamerické spojence.

Obrázek

Obrázek
Válka v Americe

1878-1881
Do dalšího roku vstoupilo mocnářství radostně. Při posledním sčítání se zjistilo, že počet obyvatel rapidně roste. Také na základě tohoto zjištění se Schmerlingovi podařilo ve volbách obhájit svůj post. Na konci roku ovšem vypukla epidemie v Sedmihradsku.

Obrázek

Následujícího roku dostal Schmerling od císaře příkaz ke stavbě dalších pevností při hranicích se Sardinií a Německem. Na to však rozpočet nebyl připraven, a tak došlo k opětovnému zvýšení celních sazeb. V červenci uzavřel car mír se sultánem, naštěstí dodržel svůj slib a požadoval pouze stažení tureckých vojsk z Egypta. Na konci roku byla k nelibosti rakouské vlády uzavřeno německo-ruská spojenecká smlouva. Německo jako takové bylo od války (ve které vlastně vzniklo) vyčerpané a nedosáhlo bývalého velmocenského statutu Pruska, nicméně střední Evropa s ním do budoucna rozhodně musela počítat, tím spíš, že se spojilo s Ruskem (logicky proti Rakousku).

Obrázek

Obrázek
Ruská okupace Osmanské říše...

Obrázek
...skončila uzavřením míru

Obrázek

Na počátku dalšího roku ztratili konservativci několik křesel v parlamentu, ale nejednalo se o žádnou zásadní změnu. V srpnu se znovu přihlásili o slovo anarcholiberální povstalci, byly však bez milosti rozdrceni. Ruský car Alexandr III. tou dobou vydal Prohlášení o nezvratnosti samoděržaví, ve kterém prohlásil, že Rusko nebude provádět žádnou liberalisaci režimu. Jednalo se o reakci na atentát na jeho otce, velkého reformátora. List svou útočností znepokojil Schmerlinga, který přikázal odvelení jedné armády k rusko-tureckým hranicím u Moldavska. V ruské Moldávii je totiž dislokováno asi 100 tisíc ruských vojáků, rakouské velení na ně chtělo mít případnou odpověď. Další měsíce a roky byly využity ke zkoumání nových technologií, upevňování rakouského impéria a budování dalších pevností. V roce 1880 disponovalo Rakousko třetím nejsilnějším hospodářstvím.

Obrázek
1879

Obrázek

Obrázek
1880

Obrázek
Impérium na konci roku 11880

1882
V roce 1882 propukla další řecko-turecká krise, navíc okořeněná o tzv. východní otázku. Ruský car totiž proklamoval ochranářství nad křesťany v Osmanské říši. Jedná se však pouze zástěrku ruského vměšování se do tureckých záležitostí, což samozřejmě Rakousko nemůže připustit. Dalo proto Rusku ultimátum. Možný kompromis byl však v očích válkychtivého Spojeného království nežádoucí, proto dříve, než mohl car na rakouský apel odpovědět, vyhlásilo Spojené království jménem Řecka další válku. Do Vídně pár hodin po doručení vypovězení války dorazil také ruský telegram se souhlasem s ultimátem, březnová kola války už však běžela na plné obrátky.

Obrázek
Obrázek

Válečné plány byly opět jednoduché a zakládaly se na rakouské převaze na zemi. Výše zmíněná rakouská armáda u ruského Moldavska zaútočila na ruské posice a po rychlé porážce se jala dobývání tamních měst. Další armáda zaútočila na Řecko, dvě jiné armády byly vyslány do Turecka s neurčitým cílem pomáhat Turkům, kde se jen dá. 3 armády vtrhly do ruského Polska.

Obrázek

Na konci března začala do našich rukou padat první města (ruská i řecká), řecká armáda se již poněkolikáté stala minulostí. Na konci dubna se však situace značně zkomplikovala, když Německo vyhlásilo válku Jihoněmeckému spolku. Patrně počítalo s tím, že Rakousko je zaměstnáno jinde a bude se jednat o rychlou válku, to se však šeredně přepočítalo. Rakousko na žádost o pomoc odpovědělo kladně a generální štáb přijal nový plán. III. a VI. armáda se přesunou z napůl dobytého ruského Polska do Slezských pevností, kde budou čekat na případný německý útok. VII. armáda zůstane v Rusku a přejde patrně do defensivy. V Turecku zůstane pouze jediná armáda a to ta, která dobyla několik řeckých měst. Překročí úžiny a půjde bránit Kavkaz před Ruskem, které v oblasti vyvíjí znepokojivou aktivitu. Zbylé (I., IV. a V.) armády se rychle přesunou do Jihoněmeckého spolku, který je velením předpokládán jako místo hlavních bojových akcí. Dále byla vyhlášena původně neplánovaná mobilisace, branci budou rovněž expedováni na území Bavorska.

Obrázek
Plán pro vedení války na několika frontách

Obrázek
Takto hluboko Německo kleslo

Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek

Obrázek
Zlom v Aschaffenburgu

Obrázek
Kustřínský masakr

V květnu se ukázalo, že Němci se zapojením Rakouska skutečně nepočítali a neměli tak pokryto Braniborsko. Slezské armády tak přešly do ofensivy. Ponechání pouze jedné armády v Rusku se ukázalo být poměrně velkou chybou, neboť četné Ruské jednotky pronikly až na území Čech, bojovalo se tedy roztroušeně od Bavorska až po Polsko. V Lehnici byla s malými ztrátami poražena ruská dvanáctitisícová armáda, naše armáda zaútočila na Berlín. Také v jižním Německu se dařilo, Němci byli u Mannheimu odraženi s vlastními desetinásobnými ztrátami. V Radomi proběhla vyrovnanější bitva, přesto pro nás skončila vítězně. Schmerling však přestal situaci zvládat a odstoupil ze zdravotních důvodů (přece jen už mu tou dobou bylo skoro 80 let). Protože liberálové nebyli schopni rychle dodat náhradu, císař do funkce opět uvedl Eduarda Taaffeho. Ten okamžitě zavedl zvláštní válečné daně a clo, aby získal prostředky pro vedení delší války. Němci měli stále velké armády v Bavorsku, Braniborsku, Sasku a Nizozemí. Poté co byla u Varšavy rozdrcena ruská armáda, byla naše poslední armáda v oblasti (VII.) převelena do Berlína, kde se proti našim vojskům spojily dvě velké německé armády v krvavých bojích. Také na frontě v Bavorsku se začala obracet karta, konkrétně v bitvě u Aschaffenburgu. Rakousko ji sice vyhrálo, ale s dvojnásobnými ztrátami. Podobně dopadla bitva v Kustřínu. Taaffe tedy neváhal ani chvíli, když dorazila z Berlína depeše nabízející status quo. V tomto okamžiku stejně nemohly rakouské armády rozseté po celé Evropě s těmi německými nějak výrazně zatočit. Naproti tomu Německo si vyzkoušelo možnost vést válku proti Rakousku a Jihoněmeckému spolku zároveň a určitě bylo spokojeno, neboť od dob Pruska značně posílilo. Taaffe měl však jiné myšlenky, myšlenky na nedořešenou situaci v Rusku.

Obrázek
Po uzavření míru s Německem

Byl říjen a velení chtělo alespoň nějaké územní zisky před nastávající zimou. Obnoveného ruského tažení se budou účastnit na severním úseku fronty (Polsko) 4 armády a na jižním úseku (Kavkaz) 1 armáda, která spíš bude podporovat turecké jednotky. Zbylé armády čerpají nové síly po tvrdých bojích s Němci. Na Kavkaze zaútočili první Rusové, naše armáda byla téměř rozdrcena, ale stejně tak ta ruská. Účel byl ale dosažen a Rusové se dočasně stáhli zpět za Kavkaz. Na severu se rovněž dařilo plnit cíle armád. Polsko již bylo dobyto celé, což umožnilo Taaffemu poslat carovi nótu, v níž žádá připojení dalších území k samostatnému polskému státu. V prosinci uzavřelo Království obojí Sicílie se Spojeným královstvím mír.

Obrázek
Sicilský separátní mír

1883

Obrázek
Obrázek

Ve volbách si mírně polepšila levice. V dubnu se podařilo rozdrtit ruskou armádu u města Orel, v květnu jsme ale přišli o celou jednu armádu u Polotsku. Ruský útok na Polotsk byl ale pouhou součástí série rozsáhlých protiútoků na rakouské pozice, situace se stávala poměrně vážnou. V Kotoru se navíc vylodilo 41 tisíc Britů, ti však byli ale s více než desetinásobnými ztrátami poraženi. 19. června se stala věc, nad kterou Taaffeho kabinet nevěřícně kroutil hlavou. Americký diplomat doručil kabinetu vyhlášení války, které bylo plné slov jako „svoboda“, „demokracie“ a tak podobně. Poté, co se premiér i císař u mapy ujistili, že nejen že nemá Rakousko se Spojenými státy ani kilometr společné hranice, ba dokonce že leží na jiném kontinentu, poslali amerického diplomata s úsměvem zpět. Ani britští diplomaté nevěřili v americkou naději, a tak byl 22. června uzavřen mír, podle kterého Polsko získalo rozsáhlá území na úkor Ruského impéria. Jeho území se více než zdvojnásobilo, navíc Rakousko bylo nyní od Ruska téměř odstřihnuto. Jedinou společnou hranicí zůstal několikakilometrový úsek na hranicích s ruským Moldavskem. Rakouskému triumfu zahrála také příroda, když v červnu vybouchla Krakatoa.

Obrázek

Obrázek
Bláhovost USA?

Obrázek
Mír se Spojeným královstvím...

Obrázek
...a co přinesl

Obrázek
Výbuch Krakatoy

V souladu s lednovým patentem byly vyhlášeny volby. Země sice zůstává ve válečném stavu se Spojenými státy, to ale císař nepovažoval za hrozbu. I přesto se později toho roku vylodili Američané v Padově (celkem 35 tisíc vojáků). Americký expediční sbor však byl rozdrcen. Na konci roku byly známy výsledky voleb, do čela vlády byl zvolen liberál Karl Ritter von Stremayr.

Obrázek
Masakr Američanů v Padově

Obrázek
Nový ministerský předseda Karl von Stremayr

mírná editace: všiml jsem si, že mír s Američany ještě uzavřen nebyl :D
Naposledy upravil(a) sedlyboy352 dne 03 črc 2013, 11:44, celkem upraveno 1 x.

Odpovědět

Zpět na „Victoria & Victoria 2“